Společnost pro výzkum paranormálních jevů

-narozen 5. září 1568 – zemřel 21. května 1639
- italský filosof, teolog, astrolog a básník.
- narodil se ve městě Stilo v Kalábrii (jižní Itálie) jako zázračné dítě v rodině negramotného ševce. Před patnáctým rokem života vstoupil do řádu Dominikánů, kde přijal jméno Tommaso (ital. Tomáš) na počest Tomáše Akvinského. Věnoval se studiu filosofie a teologie u několika učitelů. Velice záhy se obrací proti převládajícímu aristotelismu a ovlivněn empirismem Bernardina Telesia píše svou první práci Philosophia sensibus demonstrata
- v Neapoli byl zasvěcen do astrologie a astrologické spekulace od té doby tvoří trvalou součást v jeho dílech
- Campanellovy názory a zvláště jeho opozice proti Aristotelovi jej přivedlo do konfliktu s církevními autoritami. Byl udán inkvizici a předvolán do Říma, kde byl uvězněn do roku 1597. Po svém propuštění se vrátil do Kalábrie, kde se stal hlavou spiknutí proti španělské vládě
Přečíst zbytek příspěvku »

- narozen 1548 – zemřel 1600
- filozof, astronom, přírodovědec
- jeho bouřlivý, i když krátký životopis obsahuje názvy míst, která představovala hlavní města světové kultury, kde shromažďoval vědění
- Bruno byl tvůrcem moderního pojetí prvotní materie, kterou ve svých teoriích spojoval s duší světa. Považoval je za příčiny vzniku věcí
- slávu mu rovněž přinesla novátorská teorie velkého počtu světů a konstatování, že duše v podstatě není prázdná forma, ale rozvíjející se duchovní skutečnost – což se ve spojení s teorií reinkarnace v jeho době ukázalo jako nepředstavitelné a dovedlo ho to na inkviziční hranici
- po mnoho staletí ho církev považovala za neobyčejně nebezpečného vědce, poněvadž jeho práce “Všechna díla” zapsaná dekretem Svatého oficia na index zakázaných knih, tam byla ještě v roce 1948

- britský psycholog
- patnáct let strávil studiem duchů a přízraků na starých hradech a zámcích. Nyní si je takřka jistý původem strašidel
- dle jeho výzkumu: “Jde o důsledek silného magnetického pole na mozek. Ten pak vytváří halucinace,” tvrdí ”
- specializuje se na lidi s poškozeními mozku
- “Jsem přesvědčen, že se dá nalézt ve většině případů zcela přirozené vysvětlení. Netvrdím, že vždy,” přiznává upřímně
- podle jeho teorie je na vině velmi silné magnetické pole, které se aktivuje jen při určitém počasí. Takové pole může u lidí s určitou specifickou strukturou mozku vyvolávat zrakové i sluchové halucinace. To by vysvětlovalo, proč přízraky nespatří každý, kdo se rozhodne podstoupit noc v osudném pokoji

- narodila se v Jekateřinoslavi roku 1831 ve velmi bohaté a vznešené rodině a po velice bohatém životě zemřela v Londýně roku 1891
- zakladatelka teosofické společnosti, spisovatelka, mystička a okultistka
- celé dětství poslouchala jen samé ruské legendy a pověry, aby na ně zapomněla, svěřili její výchovu anglické guvernantce. Jenže tvrdohlavé a náladové dítě chůvu odradilo a službu opustila. Děvčátko o to více přitahovaly pekelné a pohádkové bytosti
- po svém nezdařeném sňatku s generálem Blavatským uprchla společně s jednou ruskou dámou z vlasti a procestovala Egypt, Řecko, některé východoevropské země, rovněž střední Asii, Indii, Afriku a jižní Ameriku. Všude navazovala styky s místními čaroději a kouzelníky, ve střední Asii se zúčastnila seance šamana, který předváděl bilokaci. Po návratu byla zjevně obdařena okultními schopnostmi – např. jasnovidectvím a mediuminitou
Přečíst zbytek příspěvku »

- narozena 1098, zemřela 1179
- německá benediktýnka, zakladatelka klášteru v Rupertsbergu, která již od svých tří let mívala symbolické vize
- když jí bylo osm let, poslali jí do kláštera v Disibodenbergu, kde se svědkem její vize stala kromě jiných převorka Jutta von Spanheim.
- Hildegarda se proslavila jako médium mluvící, léčící a jasnovidné
- manifestace pojmenovala jako vnitřní světlo
- mnoho jejích prací je prosyceno hlubokými vědomostmi, jejichž závěrem je pevné přesvědčení, že právě láska stvořila svět a láska ho uzdraví. Hildegarda se domnívala, že nemoci jsou důsledkem nedostatku rovnováhy v duši a těle člověka, proto je člověk odpovědný nejen za vlastní štěstí, ale i za osud jiných lidí a stvoření.