Společnost pro výzkum paranormálních jevů

- vlastním jménem dr. Gérard Encasse
- francouzský mystik, žijící v letech 1865 až 1916
- byl spoluzakladatelem francouzské teozofické společnosti, svobodný zednář, člen řádu Ordo templi orientalis a blízký přítel markýze Guaity
- je znám také jako autor důležitých esoterických děl, např. Základy okultních věda, Kabala aj.

- tato žena byla vyjímečným médiem a účastnila se na požádání všemožných experimentů ve Francii, Itálii i Spojených státech
- narodila se roku 1854 v Minervo Murges nedaleko italského Bari. Pocházela z chudé rodiny, navíc jí matka zemřela při porodu. V jednom roce upadla tak nešťastně, že si prolomila lebeční kost. V osmi letech lupiči smrtelně zranili otce a ona byla svědkem jeho agónie. Dívky se ujala babička, ale zacházela s ní velmi špatně, záhy ji najímala jako služku a pradlenu. Od smrti otce prožívala Eusapia hrůzné halucinace, které se v období dospívání proměnily na skutečné projevy mediumnity, v její přítomnosti se například někdy předměty přemisťovaly z místa na místo.
Přečíst zbytek příspěvku »

- narozen roku 1843 a zemřel roku 1901
- anglický filozof a parapsycholog
- zavedl pojem telepatie
- zakládající člen Společnosti pro paranormální výzkum (SPV)
- s Eleanor Sidgwickovou (1845-1936) – vědci z cambridgeské Trinity College
- koncem devatenáctého století vydali první analytickou studii o “strašidlech”
- Eleanor napsala několik vědeckých knih o paranormálních jevech a pomohla uskutečnit tisíce testů a průzkumů odhalujících lež a podvody
- do konce století společnost shromáždila 11000 stran zpráv, které později shrnula do dvou důležitých knih, Fantasmata žití a lidské osobnosti a Přežití tělesné smrti

- narozen 1734 a zemřel 1815
- přispěl jako málokdo k rozvoji bádání materiálního světa
- německý lékař, absolvent medicíny na vídeňské univerzitě, jehož práce tvořily základ pro rozvoj moderního uplatnění hypnózy a psychoterapie
- Mesmerova teorie (v podstatě vychází z Paracelsových předpokladů) hlásala, že všechno ve všehomíru včetně lidského těla prostupuje univerzální energie, kterou pojmenoval živočišný magnetismus nebo psychické fluidum. Každé tělo přirovnával k živému magnetu, který onemocní, když dojde k porušení jeho pólů. Ke zlepšení stavu pacienta měl přispět lékař, který předával magnetickou sílu
- i když mířila zcela jiným směrem, pomohla o mnoho let později Mesmerova zjištění výzkumům ohledně záření duchovního světa. Ve své době však byla terapie mesmeristů předmětem posměchu (náboženské instituce ji oficiálně odsoudily), i když v medicínské práci zázračného doktora – jak ho nazývali – s úspěchem pokračovali John Elliotson (1791-1868), James Braid (1795-1860) nebo hrabě Armand Marie Jacques de Chastanet de Puységur (1751-1825).
- jejich pojetí magnetismu a somnambulismu je dodnes považováno za klíčové v přípravě podkladů pro budoucí vědecký výzkum parapsychologů

- roku 1952 podstoupila Američanka Virginia Tigheová na radu coloradského obchodníka M. Bernsteina hypnotický návrat do minulosti (regresní terapie). V tomto stavu pak začala v řeči užívat irského dialektu a představila se jako Bridey Murphyová, narozená v County Corku roku 1798. Měla být manželkou belfastského právníka a zemřela roku 1864. V průběhu šesti sezení, která byla všechna nahrávána, poskytla Bridey mnoho informací o viktoriánském Irsku, jmenovala např. řadu obchodů v Belfastu, o nichž se později prokázalo, že skutečně existovaly. V řeči používala archaismy, obvyklé pro dobu, v níž měla Bridey žít. Popisovala také své oblíbené písně, knihy, mince, dobový nábytek a řadu dalších věci
- Bernstein napsal o průběhu sezení knihu Hledání Bridey Musphyové (The Search for Bridey Murphy), která původně vycházela na pokračování v listu Chicago Daily News. Tato kniha se stala bestsellerem roku 1956
- pokusy o vystopování skutečné Bridey Murphyové nevedly k úspěchu, neboť záznamy o narozeních a úmrtích se v Irsku začaly vést až dva roky po údajné smrti Bridey. Objevily se však spekulace, podle nichž byly vzpomínky Virginie Tigheové ovlivněné její tetou, která byla irského původu a sousedkou, Irkou Bridey Corkellovou, za svobodna Murphyovou, do jehož syna byla Virgine kdysi zamilovaná. Přestože její teta, Mary Brunsová, která vyrůstala v New Yorku potvrdila, že se s Virginií poprvé setkala, když jí bylo osmnáct let a rozhodně jí nikdy nevyprávěla irské pohádky nebo pověsti a ze syna paní Corkellové se vyklubal vydavatel konkurenčních novin Chicago American (které jako první případ Bridey Murphyové zpochybnily), důvěru veřejnosti v existenci Bridey se již nepodařilo obnovit. Tento případ nicméně vzbudil vlnu zájmu o regresní terapii, která se stala doslova módním hitem