Společnost pro výzkum paranormálních jevů

- z latinského spiritualis – duchovní
- filozofický názor hlásající existenci nehmotné duše, předpokládající přetrvání intelektu po smrti
- duch je zde nezničitelným prvkem, nezávislým na hmotě a celý tělesný svět je pouze jeho projevem
- spiritualismus tvoří podstatu náboženství

- používá se během seancí, při nichž není přítomno žádné předem určené médium
- spiritisté se posadí do kruhu okolo stolu a položí ruce na jeho desku tak, aby se každý z obou stran dotýkal svého souseda. Po chvíli koncentrace se stolek může – resp. měl by – začít pohybovat a klepáním ohlašovat přítomnost ducha. Stolek se však obvykle pohybuje díky neuvědomělým svalovým stahům přítomných a poselství tak nepřichází z onoho světa, nýbrž z nevědomí přítomných

- jméno nejvyššího pekelného knížete, ztotožňovaného s ďáblem, jenž v podobě hada svedl Evu v ráji
- v rabínské tradici je Samael andělem smrti
- esoterika označuje tímto jménem Satana

- z latinského spiritus – duch
- empirická věda o původu, povaze a poslání duchů a o jejich spojení s hmotným světem, která na základě faktů zaznamenaných během experimentálních seancí, i mimo ně, buduje filozofický systém, a ten – pokud bude akceptován a využíván člověkem během života – se může stát charakteristickým typem morálky
- spiritismem nazýváme víru, podle které duchové zemřelých stále putují světem a vyhledávají kontakt se živými
- komunikovat s nimi lze pomocí médií
- jeho novodobá forma vznikla v polovině 19. století v USA
- na počátku zájmu o komunikaci s duchy stála událost, k níž došlo roku 1848 ve městečku Hydesville ve státě New York. Dvě dcery farmáře Foxe, patnáctiletá Lea a dvanáctiletá Katie, slyšely záhadná klepání a v noci cítily dotyky na svém těle. Často nacházely věci ve svém pokoji zpřeházené. Jednoho dne začala Katie s duchem komunikovat pomocí úderů. Duch jí sdělil, že byl za svého života podomním obchodníkem a v domě Katiiných rodičů byl zavražděn. Určil místo, kde byla jeho mrtvola zakopána, k překvapení všech se na onom místě skutečně podařilo vykopat kosterní pozůstatky. Obě sestry pak dále pokračovaly v komunikaci s duchy
- díky této události, která vešla v obecnou známost, začaly v USA jako houby po dešti vznikat četné spiritistické kroužky. Seance se konaly buďto čistě pro zábavu, nebo za účelem dozvědět se od mrtvých poznatky o posmrtné existenci, příp. dostat odpovědi na otázky, na něž nestačily odpovědět zaživa
- roku 1856 už v USA bylo okolo tří milionů spiritistů. Spiritismus se po čase dostal i do Evropy, kde vzbudil zájem Allana Kardece, díky jehož Knize duchů a Knize médií se ze spiritismu stal celosvětový fenomén
- v Paříži vznikla Spiritistická škola a spiritismem se začali dokonce zabývat i vědci. Nejznámější byl asi ředitel pařížské hvězdárny, astronom Camille Flammarion. Významný ruský chemik Mendělejev se stal dokonce členem komise pro vyšetřování spiritistických jevů – spiritismus zasáhl i kulturní svět, velmi podrobně se jím zabýval např. sir Arthur Conan Doyle. Pořadatelem a účastníkem mnoha spiritistických seancí byl také Viktor Hugo
- u nás byl spiritismus rozšířen především na přelomu 19. a 20. století v oblasti Podkrkonoší. Čeští spiritisté dokonce vydávali vlastní časopisy, nejznámějším byl zřejmě Posel záhrobní
- kořeny spiritismu jsou ovšem daleko hlubší. Jeho počátky musíme spatřovat v nekromancii, která byla praktikována již ve starých kulturách a o níž máme první písemnou zmínku v Homérově Odysei

- neodvratitelný jev ukončení všech životních funkcí hmotného těla v důsledku toho, že se od něho odloučí duch