Společnost pro výzkum paranormálních jevů

- nejznámější dílo Heleny Petrovny Blavatské, šestisvazkový spis s originálním názvem The Secret Doctrine
- první svazky vyšly roku 1888
- toto dílo představuje jeden ze základních pilířů teozofického učení
- knihy údajně obsahují vědění tajných mistrů, kteří je Blavatské předali

- jiné označení pro esoteriku
- označujeme tak vědy, které nelze označit ani jako exaktní, ani duchovní nebo společenské
- tajné vědy se zabývají především magií, mystikou a nevysvětlitelnými (paranormálními) jevy

- v řecké mytologii byl Tartaros součástí Hádovy podsvětní říše
- svrhnutí do Tartaru patřilo mezi nejstrašnější tresty. Byl popisován jako mohutná propast se železnými zdmi a branami, vzniklá z prvopočátečního chaosu
- ležel prý tak hluboko pod zemí, jak vysoko je nebe nad zemí a údajně je tam třikrát větší tma než v noci na světě
- jde vlastně o určitou analogii ke křesťanskému peklu. Za trest se zde nacházelo i několik mýtických hrdinů, např. Sisyfos nebo Tantalos, který zde zažívá tzv. Tantalova muka
- Uranos zde například věznil padesátihlavé a storuké obry Hekantocheiry, které osvobodil až Zeus. Ten zde zase uvěznil přemožené tiány, ale nakonec usoudil, že je potrestal příliš krutě a propustil je

- primitivní rekvizita dřívějších medijních experimentů v podobě desky s pisátkem, která se, držena médiem, pohybuje po papíru a “zaznamenává” komunikát
- v dřívější podobě byla tabulka se šipkou, která sloužila k ukazování písmen a odpovědí “ano” nebo “ne”

- jako strašidlo označujeme nadpřirozenou bytost, jejíž zjevení vyvolávalo v lidech hrůzu (strach-strašidlo)
- tato strašidla byla buďto mytologickými bytostmi vzniklými personifikací přírodních jevů (např. hejkal, vodník), nebo bytostmi proměněnými, původně lidskými (vlkodlak, upír) a konečně duchy zemřelých, kteří za svého života spáchali těžký hřích
- první skupina strašidel byla díky své nadpřirozené podstatě nesmrtelná, druhou bylo možno zahubit pomocí určitých magických rituálů (např. upíra bodnutím do srdce naostřeným kůlem) a třetí mohla být za určitých podmínek vysvobozena, čímž dosáhla jejich duše klidu a nadále již nestrašila. K vysvobození stačilo obyčejně jen křesťanské požehnání nebo modlitba, jen v případě obzvlášť zavrženíhodných hříšníků byl proces vykoupení složitější. Někteří dokonce nemohli být vysvobozeni vůbec