Společnost pro výzkum paranormálních jevů

Komunikace s oním světem – je to vůbec možné? S ohledem na důkazy z různých koutů světa to vypadá, že ano. Ale jak na to? Samozřejmě tu máme medijní schopnosti, ale zde narážíme na pár problémů, né každý tyto schopnosti má a né každý má možnost nějaké médium navštívit. Pak máme zřejmě štěstí, že žijeme v této moderní době, komunikaci s mrtvými lze totiž údajně navázat pomocí magnetofonu, diktafonu, televize, videokamery atd.

Fenomén magnetofonových hlasů jako první objevil a přiblížil široké veřejnosti  Friedrich Jürgenson.
Parapsychologové na celém světě vzali tento jev na vědomí, ale posuzují ho spíše z animistického hlediska. Tvrdí, že zdrojem hlasů na nahrávkách jsou sami dosud žijící experimentátoři a jejich podvědomí. Nejsou zatím příliš naklonění spiritistické variantě, podle níž se nebožtíci ohlašují z nějakého cizího světa, který je naprosto vzdálený jakýmkoli našim představám.
Badatelé v oblasti magnetofonových hlasů namítají, že na svých kotoučích a kazetách mají celé stovky velmi hodnotných údajů potvrzujících přežití smrti.
Skutečně to vypadá, jako by probíhala určitá evoluce paranormálních hlasů. Jestliže ještě před několika lety byli experimentátoři nadšení z toho, když při odposlechu svých pásků odhalili něco jako náznak šepotu, který mohl být vykládán vcelku jakkoli, pak v současnosti je již slyšet zřetelné šeptání. Na páscích jsou nezřídka nahrané i věty, kterým je rozumět tak jasně, jako kdyby vám někdo telefonoval ze zámoří.
O tento jev se zatím nezajímala žádná technická vysoká škola ani fyzikální ústav. V materialisticky orientovaném století jsou obavy z přímého kontaktu s otázkami bytí a nebytí opravdu velké.
Podle přírodovědeckého principu je výsledek platný pouze tehdy, když je daný pokus možné vícekrát opakovat za přísně dodržovaných laboratorních podmínek s neustále stejným výsledkem.
To je přesně vlastnost, kterou v žádném případě nelze přisoudit magnetofonovým hlasům. Zkušenosti z posledních desetiletí prokázaly, že technicky dokonalé přístroje podobné pokusy skvěle podporují. Pro tradičně naladěné vědce je však nepřijatelná teorie, že by pozitivní výsledek těchto pokusů mohl záviset i na mediálních schopnostech experimentátorů. Čím jste otevřenější a intelektuálně nezatíženější, tím větší máte šanci.

Fyzikové, kteří se vážně zaobírají tématem technicky podporované transkomunikace s jinými rovinami vědomí, se vystavují nebezpečí, že ztratí své vědecké renomé.
Mohučský profesor Dr. Ernst Senkowski sledoval aktivity badatelů v oblasti magnetofonových hlasů v Německu, Itálii a Spojených státech amerických s kritickým zájmem, dokud sám jako experimentátor nedosáhl pozitivních výsledků. Od té doby se věnuje vytváření myšlenkového modelu, jehož pomocí by tyto fenomény mohl zařadit do racionálního pojetí světa současné fyziky.

Je zajímavé, že jednotlivé paranormální výpovědi na magnetofonových páscích jsou téměř ve všech případech adresovány experimentátorovi, tedy spolubesedníkovi z tohoto světa. Ozývají se přezdívky nebožtíků, jimiž se pravděpodobně pokoušejí se svým protějškem sblížit, občas je možné zaslechnout ten či onen silnější výraz. A v nejrůznějších obměnách se neustále opakuje tvrzení “My žijeme” nebo “Mrtví žijí”.
Profesor Senkowski: “Když se zahlédnou dva lidé na opačných březích řeky, pak se budou dorozumívat krátkými jasnými výkřiky a rozhodně nepovedou dlouhé filozofické rozhovory. Tak je tomu i v případě magnetofonových hlasů. Je přece už samo o sobě fenomenální to, že jsme dostali zvukové “znamení života z druhé strany”.

O zlepšení kvality zvukového spojení se snaží například i Hans Otto Konig, který zkonstruoval hlasový generátor a svým spolubesedníkům na onom světě jako základní materiál výběrově nabízí infračervené záření nebo ultrazvuk.
Paranormální hlasy využívají z našeho pohledu nezřídka zvláštní gramatiku a pozoruhodně úsečný způsob řeči. “Jsou to slyšitelné myšlenky”, tvrdí profesor Seknowski. “myšlenkové procesy žijících lidí také neprobíhají v košatých větách!”
Profesor Senkowski: “Odkazem na přežití individuální osobnosti je často slovní zásoba, která se používá při transkomunikaci. Spolubesedník v jiné dimenzi nemění svůj duchovní stav jenom proto, že zemřel. Nestává se naráz vševědoucím, nýbrž si uchovává své zcela individuální zvláštnosti. Jako ryzí duch je mimo dosah času a prostoru. K popisu této roviny existence nestačí ani naše slovní zásoba, ani pojmy z onoho světa!”.

Dalším významným výzkumníkem v oblasti komunikace je Klaus Schreiber, ten při svých nahrávkách používal především takzvanou Jurgensonovu vlnu. Nastavil krátkovlnný přijímač tak, že reproduktor jenom šuměl nebo z něho bylo občas slyšet hlasy hovořící cizími jazyky. Pak zapnul magnetofon na nahrávání. Mikrofon začal nahrávat šumy přicházející z reproduktoru.
Schreiber o nahrávkách říkal: “Přitom ty hlasy jsou stejně reálné jako my. Materiální a nemateriální světy se odlišují pouze různými kmitočtovými úrovněmi. Když na moře vypluje loď, nebudeme ji za chvíli vidět, protože zmizí za obzorem. Přesto stále existuje. Nikdo jistě nebude popírat existenci rádiových vln. Prostě tu jsou. Potřebujeme jenom přístroj, abychom je mohli slyšet. Nebo kde jsou ve dne hvězdy? Jsou tady, ale my je nejsme s to vidět, protože slunce září jasněji než ony. A podobně je to i s našimi nebožtíky. Jsou tady a my se jich sice nemůžeme dotknout, ale jsme schopni se o nich dovědět!”

Někteří okultisté namítají, že komunikace s mrtvými platí pouze pro ty duchovní bytosti, které zůstaly zajatci astrální roviny. Mentálně vyspělejší bytosti se po smrti dostávají do oblastí, z nich není možné spojení s pozemským životem. Není právě tohle odpověď na otázku, proč je často nemožné navázat kontakt se zcela konkrétními nebožtíky?
Badatelé ze všech zemí, kteří se věnují zkoumání magnetofonových hlasů, dospěli k závěru, že určití mrtví se ohlásí ihned, ale jiní už nikdy. Esoterikové se v tomto případě snaží uplatnit teorii o znovuzrození. Existují údajně duchovní bytosti, které už nikdy neprožijí žádné vtělení. U jiných to trvá celé stovky pozemských let, než zase dostanou nějaké tělo, a někteří se prý okamžitě po smrti vracejí nazpět v nějakém novorozenci. Zákon znovuzrození se naplňuje podle pravidel, která jsou pro nás dosud naprosto nepochopitelná.
Pro některé čtenáře nebo posluchače  možná nemají tyto zprávy význam, protože neobsahují žádnou zvláštní zpravodajskou hodnotu ani nějaké vznešené nebeské poselství. Řada lidí nejspíš označí obsah výpovědí za banální a nicneříkající. Experimentátoři s magnetofonovými hlasy jsou ovšem šťastni už jenom proto, že se jim podle všeho dostává znamení života od zdánlivých nebožtíků.

Jsou tyto hlasy a obrazy skutečně pravé v tom smyslu, že jde o opravdový projev bytostí z onoho světa? Po dlouhém sledování těchto pokusů, se to zdá být absolutně jisté. Je možné vyloučit projekci, jakýsi vnitřní odposlech podvědomí Schreibera, protože ten často slyší slova, která nepatří do jeho slovní zásoby. Akusticky sice těmto slovům rozumí, ale nechápe jejich smysl. Ani jím přijímané a zřetelně slyšitelné výpovědi nemohou být pouhými projekcemi, protože jejich smysl zůstává velmi dlouho nebo také navždy utajený.

Při nahrávkách pomocí magnetofonu a videorekordéru jde téměř s jistotou o informace z oblasti, kterou označujeme jako onen svět. Tyto informace k nám během celých dějin lidstva dostávaly tím nejrozmanitějším způsobem. Proč by tedy nemohly být ve století vědy a techniky přenášeny s využitím technických prostředků? Způsob vzniku těchto obrazů nutně navozuje domněnku, že máme co dočinění s projekcemi morfogenetického pole v Sheldrakově pojetí (vlastní autorovy videonahrávky pomocí modifikovaného postupu podporují domněnku, že v daném případě jde o projekci morfogenetického pole. K pochopení těchto procesů by v neposlední řadě mohla přispět i Heimova obecná teorie pole). Jak se ukazuje prakticky při všech pokusech s magnetofonovými hlasy, není to jenom čistě technický problém. Rozhodující pro navázání kontaktu s oním světem je otevřenost experimentátora, vnitřní připravenost a v neposlední řadě jeho určitě mediální nadání. Základem těchto kontaktů je zřejmě duchovní energie každého člověka.