RSS

Umírání a smrt

Příčina a průběh smrti může být jakákoli, co se při tom děje? Co člověk cítí? To se dozvíte níže.

Přirozená smrt
- umírající je duchovně naprosto čilý a jasně vnímá okolí a to i přesto, že může být postižen např. Alzheimerovou chorobou nebo demencí – tyto problémy jsou vyvolány poškozením mozkových funkcí, duše postiženého tím však není nijak zasažena a je i nadále zcela intaktní
- fenomény k nimž dochází při procesu umírání jsou nezávislé na předchozí demenci nebo duševní zaostalosti

První fáze procesu umírání
- první náznaky začínajícícího procesu umírání se projevují tím, že misky vah mezi životem a smrtí začnou kolísat
- když např. někdo více leží než chodí, uvolňuje se spojení s pozemským prostředím
- ke slovu přichází svět snů a i během dne jsou běžná delší období, kdy se vědomí nachází ve stavu alfa
- dochází k prvnímu lehkému odpoutání se éterického těla od fyzické schránky
- každý kdo byl vážněji nemocný zná onen stav: je to zvláštní, avšak docela příjemné kolísání mezi spánkem, snem a vědomím
- pacient v této fázi musí obrátit svou pozornost směrem dovnitř, aby naslouchal a důvěřoval svému vnitřnímu hlasu – pak se může rozhodnout pro život nebo pro smrt
Druhá fáze
- v této fázi dochází k častějším bolestem – umírající se čím dál víc přibližuje smrti
- na povrch vědomí jsou vyplavovány emoce a vzpomínky
- umírající bilancuje, přičemž návrat do života je i z tohoto stádia ještě možný
- pacient se snaží nalézt vnitřní mír a ozřejmit si nevyřízené věci – touží po ulehčení a klidu
- jako se v průběhu první fáze uvolňuje tzv. éterické tělo, jež je obrazem našeho těla fyzického, uvolňuje se nyní i tělo emocionální, v něm jsou uloženy všechny naše pocity a myšlenky
- různá energetická těla jsou elektromagnetická pole vědomí, proto vnímá umírající během jejich uvolňování různé zvukové efekty, slyší hlasité praskavé zvuky, hlasy zvonů, nebeskou hudbu
- něco podobného jako je tzv. film života prožívá umírající během této druhé fáze
- když se emocionální tělo začíná odpoutávat od pevné materie těla fyzického, jsme konfrontováni s obrazy vlastního života
- především jsou to nevyřízené záležitosti – navenek se to projevuje negativními emocemi – proto je to nejtěžší fáze v celém procesu umírání
- když se potlačené emoce vlastního života dostávají na povrch vědomí, je to spojeno i se strachem, že člověku nezbývá dost času na to, aby své nevyřízené záležitosti dotáhl do konce
- umírající navazuje v této fázi kontakt s oním světem, nabývá jasnovidných schopností
- nejzřetelněji se druhá fáze proměny projevuje tím, že dotyčná osoba hovoří o pocitu vznášení se – tak se projevuje začátek odpoutávání se od tělesné schránky
- v prožitcích získaných na prahu smrti jsou to mimotělní prožitky, které nám ukazují, že vědomí může existovat nezávisle na těle
- protože se aktivují jasnovidecké schopnosti, vnímá umírající čas a prostor zcela jinak
- zažívá věci souběžně: na jedné straně hovoří s reálně existujícími osobami, na druhé straně se obrací na osoby již zemřelé, které vidí jen on
- tyto rozhovory mají pro umírající mimořádný emocionální význam – zjevné je na tom to, jak se uvolní napětí v jejich obličeji
- když umírající začne vzdychat a naříkat, je to dobré znamení, protože to mírní bolest a usnadňuje to odpoutání elektromagnetického pole od těla
Třetí fáze
- v ní umírající mobilizuje zbytky svých tělesných sil. Právě stojí uprostřed křižovatky mezi životem a smrtí
- je to fáze v níž dochází k poslednímu oživení
- tato etapa je často chybně interpretována, protože náhlé vyjasnění vědomí je považováno za celkový obrat k lepšímu
- občas se stane, že člověk, který už byl hodně blízko smrti znovu vstane z postele a ještě měsíce nebo roky žije dál – toto je označování za tzv. Lazarův fenomén
- životní sílu v člověku představuje nezměrná zásobárna energie a tato energie do poslední chvíle nechává otevřenou možnost uzdravení
- dynamikou umírání se ve vlnách uvolňují obrovská kvanta energie
Čtvrtá fáze
- během ní se zklidňují všechny tělesné funkce a závěr procesu umírání je vyjádřen posledním úderem srdce
- v místnosti se často pociťuje zvýšené množství energie
Pátá fáze
- čtvrtá fáze přechází plynule do fáze páté. Nedají se již pozorovat žádné známky života
- spojení mezi tělem a duší je nyní definitivně přetrženo – duše už se nemůže vrátit do svého těla
- poslední fáze je ukončena, když je přerušen poslední kontakt s tělem – tělo na nás působí dojmem prázdného obalu
- všechny popsané pochody během umírání nám ukazují, že život je nepřetržitý proces a že příroda pracuje moudře a k našemu prospěchu

Dr. Elisabeth Kubler-Rossová
Sestavila 5-ti fázový model, kterým prochází umírající:
Vnější fáze procesu umírání:
1.fáze – blížící se konec života není brán na vědomí (lékařská diagnóza smrtelného onemocnění je považována za omyl)
2.fáze – odmítání: nevyřízené záležitosti se derou na povrch vědomí, což se u pacienta projevuje především záchvaty vzteku a zuřivosti
3.fáze – smlouvání: umírající se snaží vyprosit si odklad a smlouvá s osudem
4.fáze – deprese: pacient si uvědomuje nevyhnutelnost svého konce, což vede k hlubokým depresím a zoufalství nad tím, že spousta věcí zůstane nevyřízena
5.fáze – smíření se: pacient dokáže smrt akceptovat

Náhlá smrt
- žádná smrt se nedostaví náhodou. Je to událost, která spočívá na vnitřním přitakání
- když si někdo vezme sám život, rozhodne se pro smrt vědomě
- když někdo pomalu umírá na nějakou nemoc, dělá v podstatě totéž, ale nevědomě
- to platí ve stejné míře i v případě náhlé smrti např. v důsledku nehody
- právě v případech náhlé smrti jsou dodatečně zjišťovány různé náznaky, z nichž je zřejmé, že dotyčná osoba svoji nadcházející smrt podvědomě tušila
- náhlé smrti také předchází určitý proces přírody
- prožitek na prahu smrti je většinou spontánní, neočekávaný
- výzkumy ukazují, že každá náhlá smrt je dotyčnou osobou předem tušena – to se ukazuje na nevědomky pronesených poznámkách o mimoděčném jednání
- náhlá smrt tedy není nikdy náhodná, i ona probíhá podle zcela konkrétního vzorce, jenž je potvrzován badateli z celého světa
- existuje vnitřní vědění, které nás někdy na případy nečekaného úmrtí připraví
Proces nevědomého vnitřního odpoutávání se v případech nenadále smrti
- ve většině případů změní dotyčná osoba v časovém úseku tří týdnů až tří měsíců před smrtí své dosavadní chování
- tato změna se projeví tím, že člověk začne urovnávat nevyřízené záležitosti nebo si najednou vytyčí úplně nové životní cíle
- potom se dostaví potřeba jednou vidět, nebo napsat lidem, kteří pro tohoto člověka byli důležití
- píše se poslední vůle, dávají se pokyny ohledně majetku atd.
- dochází k hluboké výměně citů a myšlenek. Vše co doposud nebylo vyřčeno, je nyní nejbližším sdělováno. Druzí to často považují za životní obrat, při němž se někdo prostě zbavuje starého balastu
- jeden dva dny před smrtí působí tito lidé najednou velmi klidným dojmem. Na tomto vzorci chování je překvapivá zvláště jeho podobnost s již popsaným procesem umírání
- v případě náhlé smrti zcela odpadá obvyklý proces umírání – dotyčná osoba je při plném vědomí a náhle bez jakéhokoliv přechodu stojí tváří v tvář smrti
- prožitek bezprostředně hrozící smrti má 3 stádia:
1) obrana, při níž osoba ohrožená smrtí nasazuje všechny fyzické i duševní síly na svoji záchranu
2) dotyční vidí celý svůj život jako v nějakém filmu, nachází se mimo své tělo, sleduje události svého života a nepociťuje přitom ani strach, ani bolest
3) stadium překročení – člověk pociťuje mír, štěstí a harmonii, prostor a čas pro něj přestanou existovat
- existuje nějaký mechanismus, který v absolutních šokových situacích navozuje výstup z těla
- skutečností zůstává, že oběť nehody vlastní dění většinou vůbec nevnímá – psychologové to vysvětlují jako mechanismus vytěsnění tváří v tvář ohrožení života

Smrt dětí
- u těžce nemocných dětí se stále znovu ukazuje, že vědí o své blížící se smrti
- na rozdíl od dospělých k ní často mají střízlivější a nepředpojatější vztah
- u dětí zůstávají přinejmenším do 6 let otevřené kanály, které nás spojují s duchovním světem
- nápadné je, že všechny umírající děti procházejí překvapivě rychlým procesem zrání a dospívání
- dítě nelze při umírání obelhat, každé intuitivně ví, že zemře, vnímá všechny obavy a bolesti svých nejbližších

Suicidum (sebevražda)
- většina suicidantů se rozhodne pro takový způsob smrti, který se nejvíce blíží povaze jejich duše
- způsob smrti bezprostředně souvisí s nejslabším místem v duši dané osoby (např. když měl někdo dlouhé chladné období, protože se cítil opuštěn – pak může být velký žár, oheň pro duši příslibem, že všechen ten mráz nahromaděný se naráz spálí, nebo kdo se např. ve svém životě mnohokrát spálil, pro toho může být studená voda příslibem konečného ochlazení pro duši i tělo)
- způsob suicida také prozrazuje leccos o motivu (když např. byl někdo opuštěn partnerem, zvolí si spíše nějakou měkčí formu, aby případně zůstal naživu – chce získat partnera zpět. Kdo je skutečně rozhodnut zemřít, zvolí spíš tvrdší postup)
- statistika dokládá, že muži volí spíše násilné metody jako zastřelení, oběšení či skok pod vlak. Ženy naopak upřednostňují jed, léky nebo otevření tepen
- čím pevnější je něčí rozhodnutí ukončit svůj život, tím tvrdší formu odchodu si zvolí
- člověk, který se zabil, vykonal otevřené a vědomé rozhodnutí, aby se osvobodil od svého těla. Lidé, kteří umřou po dlouhé nemoci nebo náhle v důsledku nehody, dělají v podstatě totéž, ale činí tak spíše podvědomě

Aktivní pomoc při umírání – Euthanasie
Nejvyšší soudní instance stanovily, že těžce nemocnému člověku je možno pomoci zemřít, jsou-li splněny tyto podmínky:
a) pacientův stav je podle přesvědčení lékařů nevyléčitelný a zlepšení se nedá očekávat
b) nemoc již pokročila do stadia smrtelného průběhu a smrt lze očekávat v nejbližší době

Precedentní rozsudek Spolkového soudního dvora ze 7.3.2003 stanovuje, že pokud se lékaři a rodinní příslušníci nemohou shodnout na oprávněnosti nějakého opatření, bude k rozhodnutí povolán opatrovnický soud.

Pojem aktivní pomoc při umírání znamená v této souvislosti ukončení života na požádání, tedy cílené navození pacientovy smrti podáním léků, jedu nebo velké dávky morfia.

Povolená euthanasie:
Holandsko
- od roku 2001
- musejí být dodrženy tyto podmínky:
a) usmrcení na vlastní žádost je to, že pacientovo přání je dobře uvážené, dobrovolné a trvalé
b) pacient je vystaven nesnesitelnému utrpení (nemusí to být nutně jen utrpení fyzické) a nejsou vyhlídky na zlepšení jeho stavu
c) nejsou k dispozici jiná lékařská opatření, která by pacientovu situaci ulehčila
d) pacient byl o své situaci důkladně a úplně informován
e) nezávislý kolega potvrdil diagnózu i prognózu ošetřujícího lékaře
Belgie
- od roku 2002
Švýcarsko
- aktivní pomoc při umírání mají zakázanou, avšak neexistuje zde zákonná norma, která by určovala jak daleko může pasivní pomoc zajít
- to vedlo k založení dvou velkých institucí Dignitas a Exit, které nabízejí lidem odchod z tohoto světa, umožňují pacientům přístup k smrtícím lékům

Comments are closed.