Duchové – Zjevení
Manifestace z oblastí “onoho světa” (zjevení), mohou být vnímány různými paranormálními způsoby. Nejčastější jsou zprávy o vizuálních pozorováních, o strašidelných postavách, které – zpravidla v noci – bloudí starými panskými domy, zámky, zříceninami hradů nebo kostely, případně bohem opuštěnými kouty země. Často také dochází k pouhému pocitu přítomnosti jakési neviditelné bytosti (označován pojmem presence).
Méně často jsou registrována realisticky působící vizuální zjevení viděná za denního světla, stejně jako zjevení vnímaná sluchem, hmatem nebo čichem.
Zjevení je definováno jak nadpřirozená manifestace duše zesnulé osoby – spíše uváděno jako duch.
Zjevení je vizuální zkušenost.
Skrz historii lidského bytí vídávali lidé duchy odjakživa
Přes veškeré úsilí je stále málo toho, co o zjeveních vlastně víme.
Jedna věc, kterou o nich víme určitě je to, že nenajdeme dvě zcela stejná. Zjevení jsou složitá a různorodá jako každá žijící osoba.
Každé zjevení má svou vlastní příčinu, původ a význam.
Mnoho lidí se stále snaží najít solidní fakta a závěry ohledně zjevení, bohužel to není tak jednoduché.
Něco málo informací o zjeveních (jeden z mnoha názorů):
Zjevení jsou spatřována ve snech, v polospánku i za bdělého stavu nebo také ve stavu vytržení (v transu). Do mysli vnímajícího jsou takto odzrcadleny „hologramy“ zesnulých, umírajících nebo v kómatu ležících osob, případně i žijících a zdravých lidí, jejichž mentální tělo vystoupilo ze své fyzické schránky.
Při posuzování jednotlivých zjevení je důležitá především forma, ve které se manifestují. Nejnižším stupněm vnímání jsou zřejmě takzvané prezence, o nichž máme zprávy zvláště z anglosaských zemí. Jde o subjektivní pocity, kdy je vnímající osoba přesvědčena, že cítí přítomnost virtuální bytosti.
Mezi zjevení v užším slova smyslu patří pseudovizuální vjemy zemřelých nebo umírajících osob, někdy také žijících osob během výstupu jejich mentálního těla z fyzické schránky. Tato zjevení se mohou manifestovat nejrůznějším způsobem: jako mlhovité útvary, rozmazané či zkreslené, průhledné, dvojdimenzionální, nebo prostorově plastické.
K nevizuálním paranormálním jevům řadíme zvukové halucinace, tedy zdánlivé akustické vjemy, dále ještě taktilní halucinace (zdánlivé dotyky) a olfyktorické halucinace neboli zdánlivé vjemy prachů a vůní, k nimž dochází na místech, kde zemřelý během života pobýval.
Pseudovizuální zjevení, jimiž se budeme zabývat především, nejsou ničím jiným než indicií, že vědomí přežívá fyzickou smrt.
Některá vizuální zjevení vypadají tak opravdově, že si je můžeme splést s ještě žijícími osobami. Jde o zrakové vjemy, které zpravidla trvají jen krátce, nicméně co se doby jejich trvání týče, existují i vyjímky. Když se k nim pokusíme přiblížit nebo je dokonce oslovíme, zmizí – buď postupně, tím že vyblednou, nebo náhle. Způsob jejich zmizení zřejmě souvisí s tím, jak hluboko proniklo vědomí vnímající osoby do virtuálního světa. Zjevení překonávají bez nejmenší námahy hmotné překážky, a jelikož jejich existence není vázána na prostor, mohou se spontánně ukázat na libovolném místě nebo na několika místech současně. A protože jsou nehmotné povahy, procházejí dveřmi a zdmi, tyto překážky pro ně vůbec neexistují.
Většinu zjevení ovšem dokážeme vnímat jen nezřetelně – schematicky, mlhavě, rozmazaně – případně se jeví jako průhledná. To může znamenat, že se naše vědomí brání tomu, aby bylo zataženo hlouběji do virtuálního světa.
Parapsycholog Milan Rýzl zásadně rozlišuje zjevení na nepravá, patologicky podmíněná, a pravá, tedy skutečně paranormální jevy. K nepravým zjevením počítá iluze, halucinace a chorobné představy. Pravá zjevení jsou skutečné mimosmyslové vjemy, které ovšem mohou být fantazií vnímajícího zkresleny.
Pokud jde o roli vnímající osoby, rozlišují na praxi zaměření parapsychologové mezi bdělými sny, pravými zjeveními a mezními stavy. Během bdělého snu je normální okolí vnímajícího nahrazeno úplně jinou realitou, v níž pak vidí určitou postavu (zjevení zemřelé nebo ještě žijící osoby). Při pravém zjevení to vypadá tak, jako by vnímající své běžné, všední okolí neopustil. Zjevení je zasazeno do důvěrně známého rámce. Mezní stavy se vyznačují tím, že normální okolí je částečně nahrazeno jinou realitou, v níž se zjevení prezentuje.
Právě zjevení ještě žijících osob jsou přesvědčivým dokladem toho, že vědomí může existovat nezávisle na těle, že má holografickou strukturu a operuje bez spojitosti s naším časoprostorovým kontinuem. Indikují koneckonců i to, že vědomí (duch, mysl) přežívá biologickou smrt těla, po jehož odumření se od svého dočasného nositele odpoutává a přesídluje do holografického universa.