Nekromantie
- výraz vzniklý z řeckých slov nekros = mrtvý a manteia = věštba
- jedná se tedy o mantickou praktiku, při níž se budoucnost zjevuje prostřednictvím duchů zemřelých, kteří jsou zaříkáváni (vyvoláváni), aby zodpověděli dotazy živých
- tato věštecká metoda se používala již v antickém světe, nejstarší písemný doklad o ní nacházíme v Homérově Odysei
- praktikovala se téměř ve všech kulturách, přesto však pro ni neexistuje žádný jednotný návod nebo postup
- traduje se, že devět dnů před provedením rituálu si nekromant neustále vštěpuje auru smrti – obléká si pohřební rubáš ukradený nebožtíkovi a sám nad sebou odříkává pohřební motlitby. Vyhýbá se setkání se ženou, jí pouze černý chléb pečený bez kvasnic a soli a psí maso, a pije nekvašenou hroznovou šťávu. Pes je spojován s bohyní smrti Hekaté, absence kvasnic v těstu a nekvašený nápoj znamená, že v hmotě není přítomen duch. Poté, co je výše uvedenými prostředky dosaženo spojení, přistoupí nekromant při západu slunce nebo těsně po půlnoci ke zvolenému hrobu. Kolem něj nakreslí kruh a pálí směs blínu, dřeva aloe, šafránu, opia a mandragory. Pak otevře rakev, třikrát se dotkne těla hůlkou a poručí mu, aby vstalo. Exhumované tělo je uloženo hlavou k východu s rukama a nohama v pozici Krista při ukřižování. Duch je třikrát vyzván aby se vrátil do těla a zodpověděl položené otázky, nebo podstoupil mučení a bloudění po 3×7 let. Poté se nebožtík pomalu zvedá a vyvolaný duch odpovídá slabým dutým hlasem na otázky. V závěru rituálu nekromant tělo zničí ohněm nebo nehašeným vápnem, aby již nemohlo být znovu využito, čímž se duchovi odměňuje za jeho službu
- nekromanté nikdy nevyhledávali přílišnou publicitu a tak účinnost i postup rituálu není zcela přesně znám
- za nekromanta byl pokládán anglický mág John Dee. Je prokázáno, že jeho společník Edward Kelley byl v Lancashire postaven na pranýř za vykopávání mrtvých těl. Není však jasné, zda tato těla měla sloužit k nekromancii
- do dnešních dob přežívá nekromancie v haitském voodoo
- Aleister Crowley popisuje ve své knize Moonchild velmi podrobný, až do nechutností zacházející postup nekromantických praktik, ale zda jej někdy sám v praxi prováděl není jisté