Animismus
- z latinského anima – duše
- animismus je pak náboženství, které je nejvíce rozšířeno u přírodních národů celého světa
- filozofická doktrína připisující duši všem předmětům a jevům
- animisté věří, že nejen všichni živí tvorové, ale i všechny předměty mají duši
- dle animismu je všechno na světě živé bez ohledu na materiální formu
Detailnější popis
- je užíván zejména v kulturní antropologii a srovnávací náboženské vědě k vyjádření jisté primitivní formy přirozeného náboženství a v parapsychologii k psychologickému vysvětlení medijních jevů, které jsou tak pokládány za výkony duše a nikoli za projevy zemřelých
- animisnus je také chápán jako znak myšlení přírodních národů, které považují vše existující za živé (duše původně znamená nejen mentalitu, ale také život)
- animismus je hypotéza, jejíž užívání v různých vědách se podobá hypotéze flogistonu starých chemiků, kteří tohoto termínu užívali tam, kde nebyli schopni vysvětlit určité jevy.
- animisticky vykládal magii zakladatel psychoanalýzy S. Freud a někteří jeho žáci (G. Róheim, L. Kaplan a další), kteří se zdráhají připustit nadpřirozený původ těchto jevů. Animistické aspekty má pouze tzv. přirozené náboženství a čarodějnictví, které je profanací skutečné magie
- animistické pojetí médijních jevů prosazoval N. Aksakov na konci minulého století
- avšak pojem animismus je používán ve zcela odlišných významech. Aksakov jej stavěl proti pojmu spiritismus, popíraje, že médijní jevy jsou projevy zemřelých. Ve srovnávací náboženské vědě je však animismem označována právě víra přírodně žijících národů v existenci duchovního nesmrtelného lidského dvojníka, který přetrvává smrt těla
- animismus je pak v tomto smyslu některými badateli pokládán za nejstarší formu náboženství. Mají to dokazovat hroby skrčenců: v některých starých kulturách byli lidé po smrti pohřbívání, aby nemohli škodit
- s animismem souvisí také kult předků, který byl spojován s možností působení mrtvých na živé a tedy se strachem z mrtvých, který je nejlépe vyjádřen zmíněnými hroby skrčenců ze starší doby kamenné
- u mnoha přírodně žijících národů nacházíme zahánění duchů zemřelých – bezprostředně po smrti nějaké osoby – křikem, hřmotem: maskování zvířecími maskami, potírání obličeje popelem, aby je duch zemřelého nepoznal, přelstívání ducha zemřelého tím, že je mrtvola vynášena z obydlí zvláštním otvorem, který se zhotovuje jen k tomuto účelu, apod.
- jindy je zemřelý smiřován oběťmi, nebo spolu s ním byla usmrcována jeho manželka, otroci, aby s ním sdíleli jeho posmrtný život
- z animismu se vyvinul démonismus, víra ve zlé duchy, především opět zemřelých osob
- K. Aram (1929) spojuje dokonce animismus s léčebným magnetismem, resp. mesmerismem a souéismem (léčení autosugescí zdraví podle lékárníka Coué).
- určité prvky animismu, svědčící o tom, že jde o vrozené tendence v pojímání světa, nacházíme v myšlení dětí, jimž ovšem dospělí svět prezentují animisticky (kámen, o který se dítě uhodí, je zlý a pod.)
- obecně lze říci, že animistické pojetí světa (tj. v podstatě pojetí antropomorfistické, víra v existenci posmrtného života duše člověka) je znakem magického myšlení přírodních národů a liší se od animismu jako vědecké hypotézy výkladů médijních jevů, které jsou projevem duše média.