Pythagoras
- narozen asi 572- zemřel asi 497 př. n. l.
- díky svým východním (tam putovali všichni filozofové považovaní za pionýry moderní vědy při hledání vědění Anaxagorás, Démokritos atd.) kontaktům zavedl v Řecku vědomosti o reinkarnaci, i když někteří badatelé (nesprávně) hledají její původ spíše v Horním Egyptu
- v pythagorejském období vznikající indická filozofie samkhya a Buddhovo náboženství chápou duši jako útvar uvězněný v těle, který může ke svobodě dovést pouze zdokonalení se v rámci těžkých, ale nutných vtělení
- Pythagoras byl přesvědčen, že duše je k tělu přikována a pochována v něm za trest
- také otevřeně hovořil o svých předchozích vtěleních a domníval se, že byl Euforbosem, Piranderem a dokonce i synem Herma, který ho obdařil právě schopností poznat předchozí vtělení
- v uceleném pythagorejském systému četných analogií k světu Indie můžeme najít mnoho jiných názorů, které budou ožívat po staletí u různých mudrců a najdou potvrzení ve spiritistické filozofii:
1) rozlišení nebe (sféry nejvyššího vývoje), země a vzduchu (sféry nejblíže zemi)
2) nebe obydlené bohy (vyššími duchy), země lidmi, vzduch démony (duchy nižší kategorie)
3) rozlišení dvou orgánů poznání – nesmrtelného (duše) a materiálního (fyzických smyslů), který se rozpadá zároveň s tělem¨
4) rozlišení primitivní, hrubé materie a subtilního, esoterického přijetí duše (duchovního těla)