RSS

Poenari

Pozoruhodná zřícenina hradu a skutečné sídlo Vlada Tepese (zvaného Dracula) nacházející se v Rumunsku.


Původní stavba byla vystavěna již ve 13. století, poté byla částečně zničena bojem, opuštěna a postupem času zbyly jen trosky. Valašský kníže Vlad III. Tepes Dracula (1431-1476) byl zlákán potencionálem původního hradu umístěného na strmé hoře, a proto nechal hrad (pevnost) v roce 1457 znovu opravit a dostavět.
Poenari je skutečným hradem na kterém Tepes žil. Hrad byl nakonec také opuštěn a v roce 1888 částečně zničen zemětřesením, avšak značná část hradu zůstala a byla obnovena.

Poenari mělo sloužit jako bezpečné útočiště. Nachází se u města Curtea de Arges a je umístěn vysoko nad řekou Arges, na pomezí Valašska a Transylvánie. Nachází se v blízkosti pohoří Fagaras (tzv. Transylvánských Alp). Je to odlehlé a strašidelné místo. Hrad měl vynikající strategickou pozici a vede k němu 1480 schodů.
Byl postaven za využití otrocké práce, práce šlechticů (bojarů), které Tepes ušetřil smrti nabodnutím na kůl při boji o velikonocích v Targovisti. Tyto šlechtici byli příčinou zabití jeho otce.  Ti, kteří nemohli, nebo odmítali pracovat, byli nakonec na dřevěný kůl stejně naraženi. Takže již stavba samotná probíhala za krvavých podmínek.
Při stavbě potřebovali jednat rychle, proto se uchýlili k netradičním postupům. Stavba začala okolo strážní věže. Tepes ale plánoval něco velkolepějšího. Pevnost, která bude zabírat nejen celý vrchol Poenari, ale která ho navíc i rozšíří.
Zdi hradu dodávají zvláštní vzhled ve dvou odstínech, červené cihly na základu ze šedého kamene. Jedná se o velmi neobvyklou stavbu a to právě díky kombinaci kamenů a cihel.
Přestože zdi stojí na úzkém horském vrcholu, dosahují úctyhodné šířky téměř tří metrů. Té bylo docíleno byzantským způsobem stavby. Nejprve se postavily dvě vnější stěny z cihel a prostor mezi nimi se pak vyplnil sutí, tím vznikla naprosto pevná stavba. Zdi udržovala při sobě vápenná malta. Ta zcela úplně neztvrdla, tím dopomohla zdím pohybu, čímž při zemětřesení nedocházelo k prasklinám a hrad byl odolnější.
Je tedy jasné, že na stavbě nepracovali jen otroci, ale i řemeslničtí mistři. Téměř veškerý materiál, který byl ke stavbě potřeba, se naházel v údolí řeky pod hradem. Cihly si vyráběli a vypalovali přímo na místě.
Po svém dokončení zabral hrad celý vrchol. Zhruba 10m na šířku a 55m na délku.
Hrad skýtal dokonalé bezpeční orlího hnízda a umožňoval dohled nad klíčovým strategickým průsmykem mezi horami.
Tepes byl donucen válkou uchýlit se na hrad Poenari. Pozice, umístění a opevnění hradu znemožňovalo frontální útok. Někteří z těch co zůstali uvězněni uvnitř hradu, situaci neunesli. Vladovu ženu zachvátil panický strach, že jí útočící Turci umučí k smrti a vrhla se dolů z cimbuří do řeky hluboko pod hradem. Dodnes se jí říká kněžnina řeka.

S hradem a Tepesem je úzce spojena americká rodina, která po generace žila v jeho stínu a patřila mezi jeho nejzavilejší nepřátele. Jedná se o rodinu Florescu.
Vinteli Florescu provdal svoji sestru Marii za nevlastního bratra Vlada Tepese, Vlada Mnicha. Florescu podporoval Mnicha, aby svrhli Tepese, to se jim ale nepodařilo a museli uprchnout. Tím se stali Florescové a Tepes nepřátelé na krev.
Další potomek Florescu, George, chtěl navštívit hrad Poenari v roce 1969. V té době již téměř nikdo Draculův hrad neznal. Byla to opuštěná zřícenina, o které nikdo moc nevěděl.
George vystupoval nahoru k hradu po strmé stezce v doprovodu rumunského badatele zabývajícího se Draculou, Matei Cazacu. Ten v žertu začal vyprávět legendu, že když Vlad postavil tento hrad, uvalil na něj kletbu, aby se jeho nepřátelé nemohli dostat nahoru a nikdy nemohli živí vstoupit do hradu a tím, že Florescu patřili mezi největší nepřátelé Vlada, vztahuje se kletba i na ně. Netušil však v tu chvíli, že není daleko od pravdy. Když byli téměř u vrcholu, George uklouzl a spadl po úbočí svahu dolů. Donesli jej do nemocnice, ale po několika měsících díky zraněním a šoku zemřel.
Každému z rodiny Florescu se postupem času na hradě něco přihodilo, něco podivuhodného a jsou přesvědčeni, že je to právě Draculovou kletbou.
Synovec George, Radu se na místo vrátil o několik měsíců později, v zimě 1969, aby vše prověřil. Tam se přesvědčil na vlastní kůži, že na hradě není vše v pořádku. Společnost mu dělal mladý filmař Myron Yorra. Všichni měli dojem, že se nacházejí v přítomnosti velikánské síly, která nebyla nezbytně dobrá, nebo zlá, ale bylo to výjimečné místo. Dole ve vesnici byly slyšet různé zvuky, sem tam byly slyšet ptáci, když se však přiblížili k hradu, bylo tam naprosté a nečekané ticho.
Během prvního dne na hradě začal Myron trpět obrovskými bolestmi žaludku. Urychleně ho odvezli do nemocnice a pak odletěl domů do Bostonu, kde mu diagnostikovali vnitřní krvácení, které nakonec samovolně přestalo. Diagnóza nebyla zcela jednoznačná.
Hned jak byl propuštěn z nemocnice, nechal si vyvolat film, který nafotil na hradě, ale během několika hodin volali z laboratoře, že je film poškozen. Některé jeho části byly v pořádku, ale zbytek, hlavně ta část transylvánského hradu byla mléčně zakalená.  Něco se do filmu připletlo a oni nikdy nepřišli na to, co to mohlo být.
Pak se Radu ještě jednou na hrad vrátil, ale nijak netoužil podívat se znovu na hradby. Stoupání k hradu mu bylo velice nepříjemné a měl pocit, že na tom místě je něco děsivého. Rozbolela ho hlava a měl nechuť pokračovat dál, což si nedokázal racionálně vysvětlit.  Smrt jeho strýce George a ostatní smůla jeho rodiny Radu přesvědčila, že na hradě působí nějaká zlovolná síla.
Další z rodu Florescu, John, spolu se svým přítelem ze školních let Stephenem Keefem se rozhodli strávit noc na hradě. Bylo 14.července 1972, byl úplněk a viditelnost skvělá. Rozmístili na hradě světla, měli kazetový magnetofon na nahrávání a fotoaparát s bleskem, aby zachytili jakékoliv paranormální jevy, které by potvrdily, že na hradě je něco neobvyklého. Rozložili si spacáky a rozhodli se, že budou držet hlídky. Spali na věži a měli krásný výhled na pláně pod nimi. Chvilku po půlnoci zahlédli paprsek světla vycházející z nějakého pevného zdroje, jakoby ho napájel kabel. Nejdříve si mysleli, že jsou to místní lidé, kteří nesou lucernu a jdou se podívat, jestli jsou v pořádku. Ale když se to přiblížilo, uvědomili si, že to světlo je načervenalé a začali se trochu bát. Když se přiblížilo na dohled, světlo zhaslo. Vystrašilo je to a ráno se shodli, že se jednalo o něco nadpřirozeného.

Svědky zajímavých světel vyskytujících se na hradě Poenari, ale nebyl jen potomek rodu Florescu. Před několika lety se rozhodl tým Discovery Channel z pořadu Nejstrašidelnější místa světa přenocovat na hradě a pokusit se zachytit cokoliv nadpřirozeného. Kolem druhé hodiny ranní zahlédli pár červených světel stoupajících směrem k hradu. Světla se ale nepohybovala po cestě, nýbrž v místech, kde je to velice nepřístupné. Tým absolutně nemohl rozeznat a vidět nic, co, nebo kdo by toto způsoboval. Světla natočili, mohli je vidět i diváci. Tým ale bohužel i se všemi technologiemi co měli sebou, tento jev nemohli vysvětlit. Ač lidé z týmu nebyli pověrčiví, v tomto případě zpanikařili a s křikem z hradu utekli. Pokud se je někdo pokusil vyděsit, tak se mu to velice dobře povedlo, jelikož to bylo poprvé, kdy tým tohoto pořadu z místa natáčení utekl.

Lidé věří, že na hradě přebývá něco zlého, došlo tam k příliš mnoha dramatům a zločinům.
Hrad byl po dlouhou dobu příčinou strachu místních vesničanů a zdrojem příběhů o nadpřirozených bytostech. Nyní přijíždějí na žádost rodiny Florescu na místo místní kněží, aby jej pravidelně posvětili.

Na hrad Poenari se příliš návštěvníků nehrne, je to způsobeno tím, že většina o tomto hradu nikdy neslyšela a dostat se k němu není zrovna lehké, výstup je dost náročný a trvá cca hodinu pěší strmou cestou. Většina návštěvníků jsou Rumuni, kteří věří v legendu Draculy a je to určitá kapitola jejich historie. Poenari jsou již většinou jen zříceny, ale i přesto všechno je to krásné místo k návštěvě, není přecpané turisty, obklopuje jej ohromující krajina, má úžasný výhled a scenérii. Z hradu dýchá opravdu okouzlující a tajemná atmosféra.
Před více než 500lety zde našla smrt Draculova žena, jeden z potomků rodu Florescu  a nedobrovolníci podílející se na stavbě hradu. Podivuhodnými příběhy kolem hradu se to jen hemží, je tedy opravdu pravděpodobné, že na hradě Poenari  straší?

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

8 Responses to “Poenari”

  1. jirka napsal:

    článek mně zaujal. kdybych mněl možnost tak bych tam taky zkusil přespat

    [Odpověď]

  2. Rva napsal:

    Moji přátelé tam nocovali. Velké zážitky.

    [Odpověď]

  3. Rva napsal:

    Mám přítelkyni, která tam pravidelně jezdí a nocuje tam.

    [Odpověď]

  4. admin napsal:

    Pro Rva:
    Mohu jen závidět :-) Díky za komentáře, pokud byste chtěla přidat nějaký ten zážitek, budu jen ráda :-)
    Pěkný večer přeji
    Veronika

    [Odpověď]

  5. Ygraenne napsal:

    Též jsem měla tu čest (když to ještě bylo možné) přenocovat ve zdech Poienari. Ano, bylo to velmi výjimečné.

    [Odpověď]

  6. KATERRY napsal:

    PROČ SE TAM , UŽ NOCOVAT NEDÁ ???????? MÁME V PLÁNU TAM S PŘÁTELI JET ,TOHLE MĚ ZARAZILO ,PROČ ,UŽ TO NENÍ MOŽNÉ ???? .

    [Odpověď]

  7. admin napsal:

    Ygraenne Odpověď:
    Květen 13th, 2015 v 16:01

    @KATERRY, K hradu vždycky vedla volná cesta, kastelán odcházel se soumrakem (když jse mtam byla poprvé, tak ta mzůstal přes soumrak a pak odtud pelášil jak Usain bolt, ani noční osvětlení tehdy nezapnul). Teď je přístup do hradu blokován zavírací mříží a celý prostor vchodu snímá kamera na kastelánské budce.
    Ano, už jsem přemýšlela nad tím, že tu mříž přelezu, ale nevím, jestli opravdu chci riskovat noc v cele předběžného zadržení.
    Jinak – také bych se tam letos ráda vrátila, ale nemáme po kupě posádku auta.
    Jinak se zeptám – pokud by se vám tam podařilo přespat, tak doufám, že víte, do čeho jdete? Občas to tam bývá zlé.

    [Odpověď]

  8. Petr napsal:

    Kde jste byli na tom, že se na ten hrad lidé nehrnou? Je to turistická atrakce, kam minimálně o víkendu proudí minimálně stovky lidí denně. Ne pěšinou, ale po postavených schodech. Přímo pod hradem je luxusní hotel, kde se konají i svatby. Zákruty řeky pod hradem slouží jako oficiální tábořiště, kde v létě stanují snad tisíce lidí. Leda, že by se to za dva roky od mé návštěvy nějak změnilo…

    [Odpověď]

Leave a Reply

You must enable javascript to see captcha here!
IMPORTANT! To be able to proceed, you need to solve the following simple math (so we know that you are a human) :-)

What is 2 + 15 ?
Please leave these two fields as-is: