RSS

Winchester House

V USA se nachází jeden z nejzajímavějších domů, tzv. Winchester House.

 

 

 

 

 

 

Jeho podivuhodný příběh začíná narozením dívky v prominentní rodině Leonarda a Sarah Pardee z New Havenu v Connecticutu. Dívka se jmenuje po své matce Sarah a v dospělosti se stává kráskou města. Je velice oblíbená, zvána na všechny společenské akce a to díky své hudební dovednosti, umění plynule hovořit v různých cizích jazycích a obrovskému charisma kterým oplývá.

Sarah se seznámila s místním mladíkem Williamem Wirtem Winchesterem (jeho otec Oliver Winchester byl výrobce košil a zdatný obchodník.  V roce 1857 převzal Oliver aktiva podniku, která vyráběla pušku Volcanic Repeater. V té době patřil tento typ zbraně mezi ohromný pokrok v systému nabíjení, avšak Oliver šel ještě dál a společnost v roce 1860 vyvinula pušku Henry. Tato puška se stala v průběhu občanské války velice oblíbená a peníze se začali Oliverovi jen hrnout. Brzy nashromáždil velké bohatství a společnost přejmenoval na Winchester Repeating Arms Company – Winchestrova zbrojní společnost).
Toho si také 30. září roku 1862 v New Havenu vzala.

O čtyři roky později, 15. července 1866, Sarah porodila dceru Annie Pardee Winchester. A tím začala její první tragédie. O něco málo později zjistili u dcery Annie nevyléčitelnou nemoc „marasmus“, při které tělo velmi rychle chřadne. Annie zemřela 24.července. Sarah byla otřesena a událost jí zasáhla natolik, že se načas naprosto stáhla do sebe a nějakou dobu balancovala na hraně šílenství. Trvalo jí téměř deset let, než se z celé situace vzpamatovala. Již nikdy další dítě neměla.
Po několika letech přišla další osudová rána. Williamovi, nyní dědici říše Winchester, diagnostikovali plicní tuberkulózu. Zemřel dne 7. března 1881.
Sarah v důsledku smrti svého manžela zdědila přes 20mil. dolarů, dále ještě vlastnila 48,9% akciového kapitálu společnosti. To vše jí zajistilo příjem 1000 dolarů denně (1000 dolarů – v roce 2010 tato částka odpovídá zhruba 22.000 dolarů).
Tento obrovský majetek však nezmírnil její bolest po ztrátě manžela a dcery.

Hluboce truchlila a krátce nato jeden z jejích přátel navrhl, že by měla navštívit spirituální médium, které by její bolest alespoň trochu zmírnilo a popřípadě se spojilo s jejím mužem.
Dnes se již přesně neví co médium Sarah povědělo. Jednalo se prý o jakýsi vzkaz, buď od manžela, nebo od jiných zemřelých duší, že rod Winchester je prokletý, což bylo způsobeno výrobou jejich zbraní, které vzaly spousty lidských životů v řadě indiánů i vojáků občanské války a nyní duchové obětí pronásledují jejich rodinu a chtějí pomstu. Aby se této pomstě a prokletí Sarah vyhnula, musela se odstěhovat na západ a tam začít stavět dům, který nesměl být nikdy dostavěn. Měl to být dům plný slepých uliček a zvratů, aby se v něm duchové zemřelých ztratili a niky nebyli schopni Sarah najít.
Ať již byla věštba média jakákoliv, Sarah se skutečně rozhodla prodat svůj nynější movitý majetek v New Havenu a vydala se na západ ke své neteři do Menlo Parku v Kalifornii.

Díky tomuto přestěhování nalezla v Santa Clara Halley ideální místo pro vystavění jejího osudového domu.
Jednalo se o 162 akrů veliký pozemek s šesti pokojovým domem, který vlastnil Dr. Caldwell. Brzy jej Sarah přesvědčila, aby jí vše prodal a započalo stavění a přestavování, které trvalo celých 38let. Krom tohoto domu a pozemku ještě vlastnila domy v Atherton, Los Altos a Palo Alto.

Na stavbě domu se podílela spousta pracovníků a řemeslníků, kteří pracovali 24 hodin denně. Zvuky kladiv a pil prý zněly celé dny i noci.
Když měl dům již 26 pokojů, nechali k němu přivést železniční koleje, aby se dalo veškeré vybavení a materiál bez velké námahy dopravit co nejblíže.
Sarah neměla žádný mistrovský plán pro stavbu domu, jen se každé ráno setkala s předákem, ukázali si ručně načrtnuté plány prací pro tento den a i když byly plány dost často chaotické, tak i přesto šly veškeré práce hladce a při nastalých problémech Sarah vždy našla jiné, rychlé řešení. Pokud by nastal problém, který by zbrzdil stavbu a řešení by nebylo tak rychlé, začaly by se budovat další místnosti kolem stávajících. Hlavně aby práce neustaly.
Dny, týdny, měsíce plynuly a dům se razantně rozrůstal. Byly přistavěny další pokoje k původním, až vzniklo jedno celé velké křídlo, přibyly věže a štíty, až nakonec budova dorostla údajně do 7 pater.

Uvnitř domu byly 3 výtahy, 47 krbů, 2000 dveří, 10000 oken, 47 schodišť, z nichž některé nikam nevedly, 13 koupelen , 6 kuchyní, 17 komínů (z nichž některé nebyly vůbec funkční), skříně které vedly do zdí,  dveře které vedly strmě k zemi, propadliště a desítky dalších zvláštností. Dokonce i schodiště byla montována opačně a většina koupelen měla prosklené dveře.

Sarah měla přímo uprostřed domu speciální místnost, Modrý pokoj, který obsahoval skříň, toaletu, stolek s perem, papíry a destičkou pro komunikaci s oním světem. Každý večer zde pořádala seance. Dle legendy měla mít na těchto seancích vždy jedny ze 13 speciálně barevných šatů. Měla zde přijímat různé pokyny od duchů. Sousedé prý slýchávali zvonit zvon o půlnoci a ve dvě ráno, ten měl oznamovat příchod a odchod duchů.

Bylo také zřejmé, že Sarah byla zaujatá číslem 13. Téměř všechna okna měla 13 skleněných tabulek, ve třinácté koupelně bylo třináct oken, vstupní hala byla rozdělena do třinácti sekcí, skleník měl 13 kopulí, většina stromů a keřů byla sestříhávána do čísla 13, každý pátek velký třináctý zvon 13-krát odbil ve 13hodin, řada dřevěných podlah byla ze 13-ti částí, některé z pokojů měly 13 oken, lustry měly 13 svící, v Modrém pokoji bylo 13 háčků na šaty, které Sarah používala při komunikaci s duchy a téměř všechny schodiště měly 13 schodů. Jedinou výjimkou byly točité schody, které měly 42 schodů a normálně by vystačily na spojení tří pater, v tomto případě však byly vysoké pouze necelé tři metry, jelikož každý schod měřil do výšky pouhých 5cm.

Ačkoliv to vypadá jako šílenství, Sarah toto vše dávalo smysl a měla pocit, že může mít pod kontrolou případné návštěvy duchů, kteří se jí chtějí pomstít, nebo jí ublížit. Dům byl navržen jako bludiště, které mělo zmást a odradit tyto duchy.
Sarah pokračovala dále v rozšíření domu a žila velice osamoceně, kromě jí, zaměstnanců, dělníků a samozřejmě duchů v domě nikdo jiný nebyl. Sarah často celé noci nespala, rozmlouvala s duchy a hrála do časných ranních hodin na klavír.

S kombinací jejího majetku a výstředního stavebního projektu se o ní v místní komunitě rozvilo mnoho pověstí. Na jedné straně Sarah byla velice štědrá, svým zaměstnancům např. platila 3 dolary na den, kdy v té době byla klasická taxa maximálně 1,5 dolarů denně. Dětské domovy a mnoho dalších místních charit těžilo z jejích anonymních příspěvků. Kdykoliv u sebe uvítala děti ze sousedství, nechala si je u sebe hrát, nebo jim hrála na klavír a kupovala zmrzlinu. Na druhou stranu měla zájem zůstat v ústraní. Jeden z prvních úkolů u domu bylo zasadit vysoký živý plot z cypřišů. Také prý měla velmi často tvář zahalenou tmavým závojem.

Vše takto poklidně běželo až do roku 1906, kdy v San Franciscu udeřilo velké zemětřesení. Dům tak přišel o tři patra, která se úplně zřítila a již nikdy nebyla znovu postavena. Základní struktura domu však relativně vydržela a dům byl na tom mnohem lépe než ostatní domy v jeho okolí.
Legenda praví, že Sarah každý večer spala v jiném pokoji, při zemětřesení v jednom z nich uvízla a služebnictvu trvalo dlouhou dobu než jí vůbec našli, od té doby se rozhodla spát pouze v jedné ložnici.

Sarah věřila, že zemětřesení bylo znamení od duchů, kteří byli rozzuřeni, že dům byl již skoro hotov. Aby se ujistila, že dům nebude nikdy dokončen, nechala zabednit 30 nedodělaných pokojů.  Dále také věřila, že duchové, kteří padli ve zřícených částech domu, tam zůstanou uvězněni navždy.
Dům se po zemětřesení začal znovu opravovat a rozšiřovat. Všude byly vybudovány komíny, které ale neplnily žádný účel. Dle starých pověstí se totiž věřilo, že duchové se právě v komínech zjevují i mizí. Z podobného důvodu v celém domě byly pouze dvě zrcadla, duchové je údajně nemají rádi, neradi vidí své vlastní odrazy.
Dne 4.září 1922, po seanci ve svém modrém pokoji, šla Sarah ulehnout do svého pokoje a v časných ranních hodinách zemřela ve spánku na selhání srdce ve věku 83 let. Pohřbena byla na hřbitově Evergreen v New Havenu, Connecticut, vedle svého milovaného manžela.

Podle ustanovení její poslední vůle všechno její osobní vlastnictví, včetně vybavení domu, spotřebního zboží, obrazů, šperků a dokladů bylo ponecháno její neteři Marian Merriman Marriott. Majetek však již nebyl tak ohromný jak býval a to hlavně díky její posedlostí stavbou domu (náklady na dům se odhadují zhruba na 5,5 milionů dolarů při platbě v roce 1922, což by znamenalo více než 71 milionů dolarů v roce 2010). Panství a ostatní domy nebyly v závěti výslovně nikomu přiděleny, proto byly přenechány správci Union Trust Company of San Francisco.

Povídalo se, že někde v domě je ukryt trezor obsahující šperky a zlatý jídelní servis, ze kterého prý hostila Sarah své duchy. Příbuzní sice našli a otevřeli několik bezpečnostních schránek, ale zde byly pouze staré vlasce, ponožky, výstřižky z novin o smrti její dcery a manžela, kadeř vlasů dítěte a vlněné spodní prádlo. Žádné zlato, ani jídelní servis nebyl nikdy nalezen.
Vybavení domu, osobní věci, přebytek stavebního materiálu a dekorací byly z domu odvezeny a samotný objekt byl prodán skupině investorů, kteří dům použili jako turistickou atrakci za 135000 dolarů. Jeden z prvních návštěvníků domu byl známý americký animátor, podnikatel a zakladatel známého pořadu Věřte, nevěřte Robert L. Ripley, z dalších známějších osobností dům navštívil i Harry Houdiny.

Dům byl původně inzerován jako dům se 148 pokoji, půdorys byl však tak matoucí, že při každém přepočtu se počet pokojů lišil. Všechny pokoje byly v domě znovu a znovu přepočítávány a až po pěti letech se odhadovalo, že pokojů existuje 160 (původně jich však bylo 500 – 600, jen byly přebudovány, nebo zazděny). Nikdo si však není jistý, jestli je tomu opravdu tak. Dům je velice zarážející a záhadný, jen dělníkům trvalo šest týdnů než ze všech místností odstěhovali nábytek. Pracovníci se v domě neustále ztráceli, jelikož byl jak labyrint a nešlo se v něm orientovat. 

Od smrti Sarah existuje spousta divokých příběhu o ní samotné a jejím domě. Je však divné, že nikdo z jejích příbuzných, nebo bývalých zaměstnanců nikdy nevystoupil na veřejnost, aby vyvrátil tyto příběhy a to i navzdory skutečnosti, že někteří z nich žili více než čtyřicet let po její smrti. Cítili se snad ohrožení kdyby měli promluvit, nebo jen ctili její soukromí i po její smrti?
U domu Winchester House nebudeme nikdy schopni oddělit fakta od legend, je tudíž na každém co si o celém mysteriózním příběhu a domu bude myslet.

Zajímavosti ze života Sarah Winchester
Skutečnost, nebo výmysl?

 

 

 

 

 

Během jejího výstředního života vznikla spousta divokých zvěstí.
Například její zaměstnanci začali být velice pověrčiví a v průběhu let dokonce věřili, že jejich paní umí procházet přes zavřené dveře a pevné zdi. Nejednalo se ovšem o žádný nadpřirozený jev, jak již víme, měla v domě zabudované různé tajné cesty, kterými mohla nepozorovaně do jakékoliv části domu. Vše dělala pro kontrolu svých zaměstnanců, aby jejich práce byla opravdu pečlivá.
Sarah měla dokonalou paměť a měla naprosto dokonalý přehled o veškerém svém majetku a to dokonce až do posledního šroubku. Jedna historka hovoří o opravě brány, na kterou si vzal dělník čtyři pozlacené šrouby z jednoho skladiště. Nedlouho poté za ním Sarah přišla a po chybějících čtyřech šroubech pátrala.

Občas testovala loajalitu svých podřízených. Např. jednou řekla svému malíři ať vymaluje strop a stěny jednoho pokoje na červeno, o tři dny později od něj nechala ten samý pokoj přemalovat na bílo.
Při vybírání zahradníka dala třem uchazečům stejný úkol, aby zasadili celou řadu zelí, ale rostlina aby byla zasazena vzhůru nohama. První tak učinil aniž by na to cokoliv řekl. Druhý její žádost odmítl úplně a třetí souhlasil s takovýmto sázením, ale navrhl ji, že by bylo lepší zelí zasadit do země správným směrem. Tento poslední zahradník práci dostal. Nebál se říct svůj názor, ale zároveň uznával autoritu Sarah.
V domě se má nacházet i vinný sklep. Sarah vlastnila jedny z nejlepších ročníkových vín a likérů. Jednou večer šla údajně do vinného sklepa, kde narazila na otisk ruky na zdi. S největší pravděpodobností tam tento otisk udělal někdo z dělníků, Sarah to však brala jako znamení od duchů a nařídila sklep zabednit. Do dnešního dne tento vinný sklep ještě nebyl objeven.

Vybavení domu:
Bytové zařízení
– Sarah rozhodně nešetřila a kupovala nejlepší zařízení jaké šlo sehnat. Lustry byly pokryty stříbrem a zlatem, okna zhotovena z uměleckých skel, bronzem vykládané dveře, švýcarské tvarované vany. Na interiér bylo použito vzácné speciální dřevo jako byl mahagon, nebo růžové dřevo a bezpočet dalších unikátních položek
Parketové podlahy – mezi významné atributy domu patří podlahové parkety. Jeden řemeslník na nich pracoval celých 33let. Byly vyrobeny z mahagonu, růžového dřeva, týku, javoru, dubu, bílého popele a uspořádány byly do působivé mozaiky. V ložnici Sarah byla podlaha speciálně upravena tak, aby sluneční světlo proudící okny přeměnilo tmavé proužky dřeva na světlé a pak zase zpět při pohledu z opačných konců místnosti.
Umělecké sklo – panské sídlo oslňuje uměleckými skly v jednotlivých oknech. Mnohé z nich byly vyrobeny na zakázku v Rakousku, nebo dovezeny z New Yorku. Jsou navrženy velice okázale, s využitím vypuklých skel a s vložkou třpytivých drahokamů. Sarah sama navrhla některé vzory do oken a to motiv její oblíbené květiny sedmikrásky a různé vzory pavučin, které, jak někteří věří, pro ni měly jistý okultní význam.
Skříně – truhlář po mnoho let vyráběl z bohatě propracovaného a leštěného dřeva různé vestavené skříně s hlubokými zásuvkami a obrovskými prostory. Uvnitř byly uloženy látky z nejvzácnějšího saténu a hedvábí, ručně vyšívané prádlo z Číny, Irska, Filipín a elegantní tkaniny z Persie a Indie. Legenda praví, že Sarah kupovala celou škálu materiálů tak, aby nikdo jiný v okolí neměl stejný vzor.
Velký taneční sál – nechala vystavět obrovský taneční sál, který byl postaven bez použití hřebíků. Stříbrný lustr byl dovezen z Německa. Stěny a parketové podlahy byly vyrobeny ze šesti tvrdých dřev – mahagon, týk, javor, palisandr, dub a jasan bílý.
Dominantou sálu byla dvě velká vitrážová okna, kde v každém z nich byl napsán citát od Shakespeara. Paradoxem je, že tento sál nebyl nikdy využit. A po zemětřesení v roce 1906 jej nechala zazdít.
Vnější architektura – té byla věnována stejná pozornost jako interiérům. Vnější fasáda je v duchu viktoriánské architektury, kde můžeme nalézt různé věžičky, věže, tvarované stěny, kopule, římsy a balkóny. Vše je vypracováno s detailními ozdobami. Při pohledu na dům z různých úhlů vypadá, díky okrasným věžím, jako zámek.
Na vymalování celého domu bylo potřeba 76000 litrů barvy.

Vymoženosti domu, které pro tehdejší dobu byly výjimkou:
- parní a klimatizační vytápění
- moderní kryté toalety včetně celkové kanalizace
- plynové osvětlení na vypínač
- teplá sprcha
- 3 výtahy, z nichž jeden měl jako jediný v USA horizontální hydraulický píst
- některé prameny říkají, že Sarah Winchester byla první, která pro izolaci použila vlnu
- vnitřní kliky pro uzavření a otevření venkovních okenic
- ve skleníku měla zabudovaný odvodňovací systém, kdy při zalívání květin přebytečná voda odtékala speciálním potrubím na zahradu
- v domě měla také zabudovaný tzv. služební komunikační systém, jakýsi domovní rozhlas, kdy mohla z jakékoli části domu zavolat své sluhy
- většina krbů měla závěsné, železné přihrádky pro snadnější odstraňování popela

Interiér

Zahrada
Na velké zahradě se nacházely rostliny, květiny, stromy, keře a byliny, které byly dovezeny z více než 110 zemí po celém světe. Některé původní výsadby vzkvétají ještě dnes, mezi nimi např. sto let starý keř s růžemi.
O zahradu se obvykle staralo osm až deset zahradníků. Kolem domu byl neustále dobře udržovaný živý plot, který prý dokonce dosahoval takové výše, že na silnici bylo vidět pouze z horního patra domu.
Zahrada je typicky viktoriánského stylu, s geometrickými vzory a úhledně zastřiženými keři. Sarah měla při vytváření zahrady svoje nápady a návrhy, často se však ráda odkazovala na knihu o zahradnictví, kterou publikoval v roce 1841 A.J. Downing.
Stromy – stromy na pozemku jsou z celého světa. Můžeme zde najít evropský akát, anglický tis a ořech, peruánský pepř, španělské a norfolské borovice a další. Unikátní sbírka obsahuje vysokotyčící se blahočety chilské, tomely, grapefruity, pomeranče, katalpy, citróny, bobkové listy a růžové květiny myrty.
Květiny – květiny byly hojně po celém areálu. Různé druhy, především oblíbené sedmikrásky, dále také bohaté záhonky jasmínu, růží, bylinek a dalších.
Kašny a sochařství – před přední částí domu byly umístěny čtyři fontány. Každá měla jiný motiv – bílé volavky, bůžek lásky, andělé a hadi.
Nejznámější sochou v zahradě je malý indiánský lukostřelec představující rodilého Američana, který zemřel při obraně své země. Říká se, že touto sochou chtěla Sarah uklidnit duchy statisíců indiánů, kteří byli zabiti puškou Winchester. Lukostřelec hledí přes trávník na sochu jelena.
Ostatní sochy představují postavy z řecké mytologie. Jedna z těchto soch se např. nachází v hadí fontáně a je to řecká bohyně zemědělství Demeter.
Sady – velkou část pozemku změnila Sarah na sady. Ty produkovaly bohaté množství švestek, meruněk a vlašských ořechů. O tyto sady se celoročně staralo deset zaměstnanců a v době sklizně se najalo dalších deset až patnáct mužů. Poté co bylo ovoce sklizeno a očištěno, sušilo se ve spaciálním vysoušecím stroji, který byl vytápěn ohromnou pecí na uhlí. Tato sušička byla schopná usušit půl tuny ovoce za třicet hodin. Většina z tohoto ovoce byla prodána. Její sady byly uvedeny na začátku adresáře pěstitelů ovoce v San Jose City.

 

 

 

 

 

Badatelská činnost a příběhy
V průběhu let se v domě vystřídala spousta lidí, jak správců, tak studentů psychických jevů. Brent Miller a jeho manželka pracovali v domě jako správci od roku 1973 do roku 1981. Během jejich působnosti měli několik drobných nevysvětlitelných incidentů. Bylo to např. jasně slyšitelné dýchání kohosi v prázdné místnosti, kroky v ložnici kde Sarah zemřela. Různé zvuky padajících předmětů, které pan Miller v noci slýchával, ale nikdy nenašel jejich příčinu. Další zkušenost s nadpřirozenem měl, když v průběhu jednoho Silvestra jeho přítel novým fotoaparátem vyfotil dům. Po vyvolání na jedné z fotografií byly zachyceny zvláštní světla a strašidelná postava muže v jakési kombinéze. Na zbytku filmu nebylo již nic zajímavého.

Ve Winchester House někteří citlivější lidé dočasně ztratili zrak, cítili v určitých místech ledové mrazení, nebo viděli samovolně se hýbat kliky.
Pět výzkumníku z The Nirvana Foundation, výzkumný ústav pro psychické jevy, strávilo noc v domě. Na magnetofonu zde zachytili varhanní zvuky a po domě viděla celá skupina pohybující se světla. Dvě členky skupiny viděly velké červeně zářící koule v ložnici Sarah a v jedné místnosti celou skupinu pozorovali dvě zjevení, muž a žena, kteří byli oblečeni ve stylu doby Winchester, mohli to být tedy její zaměstnanci?
Na Halloween roku 1975 Jeanne Borgen, jedna z předních kalifornských psychických vyšetřovatelů, řídila půlnoční seanci v ložnici kde Sarah zemřela. Výsledky seance uvedl Alvin T. Guthertz v časopise Duchovní svět:
„ Najednou to vypadalo jako kdyby tvář pí. Borgen zestárla – její vlasy se zdály šedé a na jejím čele se objevily hluboké vrásky. Cítila ohromující bolest a nebyla schopna chůze. Vypadalo to jako kdyby měla infarkt, poté začala padat a vykřikla: Pomozte mi. Někdo mě odsud dostaňte!“ Krátce nato se Jeanne Borgen „probudila“. Její dech byl normální a to co se zdálo být bolestí, bylo pryč. „ Byla to silná žena, velmi silná .. Cítil jsem obrovské nahromadění energie.“

Bylo již nahlášeno mnoho zvláštních událostí které se ve Winchester House děly a dějí. Zaměstnanci a návštěvníci domu zde mívají neobvyklá setkání a zážitky. Jsou zde slyšet kroky, bouchání dveří, tajemné hlasy, okna která se zavírají tak silně, až se v nich rozbíjí skla, podivná pohybující se světla, chladná místa atd.
Je zřejmé, že toto všechno jsou standardní zprávy o strašidelném domě …….. ale nejsou tyto zprávy jen zbožným přáním?
Ať už je brán Winchester House jako opravdu strašidelný dům, nebo jen jako podivný kousek architektury, je určitě jeden z nejzajímavějších domů v Americe.

Dnes je dům považován za historický orientační bod Kalifornie a je registrován u National Park Service jako „velké, podivné obydlí s neznámým počtem pokojů“.
Je to extravagantní viktoriánské bludiště, matoucí a strašidelně výstřední.
Po tom všem by se dalo říci, že dům je ještě stále obydlen duchy, kteří přišli na pozvání Sarah Winchester. Otázkou však je, zda je toto místo opravdu strašidelné? Nejednalo se pouze o produkt výstřední ženské mysli, která měla k dispozici až příliš mnoho bohatství? Nebo snad vše bylo výsledkem pohnutí její mysli z úmrtí dcery a manžela?

4 Responses to “Winchester House”

  1. SCERY napsal:

    Docela zajímavé… docela dost, myslíteže by byla nějaká šance tam přespat?

    [Odpověď]

  2. admin napsal:

    Zda lze v domě přespat bohužel nevím. Na tuto informaci jsem zatím ještě nenarazila. Každopádně by to byla zajímavá zkušenost.

    [Odpověď]

  3. Dark napsal:

    Hodně zajímavé čtení až mi musím se přiznat nabíhal mráz po zádech v některých pasážích :-) Každopádně byla Sarah zajímavá žena. Domnívám se ale že všechno tohle mělo základ v jejím ne příliš štastném životě. Bohužel bohatí lidé sou někdy lehce ovlivnitelný a nejhorší když narazí na podvodníka a je vymalováno :-) Netvrdím že některé věci nemohou být pravda ale všichni dobře víme že lidé v té době byly dost pověrčivý a mohlo se stát že malá náhoda vyvolala velkou senzaci , jednoduše si každý vyloží události po svém. Na druhé straně se bohužel nedovíme co se děje za zavřenýma dveřma ( řečeno obrazně ) . Zajímal by mě jako dlouholetěho čtenáře váš názor na věc . Děkuju

    [Odpověď]

  4. admin napsal:

    Naprosto s Vámi souhlasím :-) Bohužel dnes už nezjistíme, co všechno z článku bylo opravdu skutečné. Sarah byla bohatá, svým způsobem výstřední, na ostatní mohla působit tajemně a mohla nastat situace “jedna paní povídala” a už se rozjel příběh plný záhad, duchů a bůh ví čeho ještě :-) Každopádně i bez tajemna byl její život a stavba velice zajímavá.
    Děkuji za příspěvek.

    [Odpověď]

Leave a Reply

You must enable javascript to see captcha here!
IMPORTANT! To be able to proceed, you need to solve the following simple math (so we know that you are a human) :-)

What is 10 + 6 ?
Please leave these two fields as-is: