Edward Kelley
- narozen 1.srpna 1555 v Dencesteru, Anglie – zemřel 1597 Most
- také známý pod jmény Edward Talbot či Eduard Kelly
- anglický alchymista žijící a pracující velkou část svého života na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze.
- roku 1573 se zapsal ke studiu na univerzitě v Oxfordu, kupodivu pod vymyšleným jménem Weston. Studia nedokončil, ale rád se chlubil svým vzděláním a po celý život užíval neoprávněně univerzitní tituly. Následně se učil lékárníkem u Anthonyho Graye. Lékárnické znalosti mu pomohly při jeho pozdější alchymistické práci. Pracoval také v advokátní kanceláři, kde se dopustil podvodu, za což byl také náležitě potrestán – byly mu uříznuty obě uši. V roce 1582 vstoupil pod dalším falešným jménem – Talbot, do služeb známého vzdělance, přírodovědce, geografa, ale také věhlasného astrologa, alchymisty, mága a mystika Johna Dee
- Kelly o sobě tehdy tvrdil, že rozmlouvá s anděly a Dee mu kupodivu uvěřil a učinil z něj svého společníka a médium pro své seance. V únoru 1584 odcestoval Dee s celou svou rodinou a také se svým asistentem Kelleyem do Polska, kde pobývali na panství Olbrachta Laskiho v Lasku. Po měsíci pobytu odjeli do Krakova a pak do Prahy, kam dorazili 9.8.1584. Zde je uvítal věhlasný přírodovědec a císařův osobní lékař Tadeáš Hájek z Hájku, který je ubytoval ve svém domě. Na jeho přímluvu získali také audienci u císaře Rudolfa II.. John Dee ale kupodivu císaře nijak nezaujal a tato první audience byla také tou poslední. Někteří historici se domnívají, že John Dee a Edward Kelley byly ve skutečnosti tajnými agenty anglické královny Alžběty I. a měly za úkol vetřít se do přízně Rudolfa II., který byl znám svou slabostí pro alchymii a magii. Právě to, že císař přijal tehdy věhlasného Johna Dee tak chladně, se dá vysvětlit i tak, že byl před tímto mužem a jeho skutečnými záměry někým varován. Důkazy pro tuto teorii však neexistují. Nedlouho po audienci u císaře byl John Dee navíc obviněn z čarodějnictví. John Dee i Edward Kelley uprchli z Čech do Polska a nakonec do Saska. O tři měsíce později se tajně vrátili a usadili se na dvoře jihočeského velmože Viléma z Rožmberka v Třeboni. Tímto svým činem Vilém z Rožmberka velmi rozezlil císaře, což byl ale zřejmě jeho záměr. Edward Kelley mezitím v Třeboni stále zdokonaloval své alchymistické kousky a triky a brzy získal přízeň svého hostitele, kterého údajně vyléčil z těžké nemoci
- sláva Kelleyho se začala rychle šířit mezi ostatní šlechtou. O jeho alchymistickém umění se tak zanedlouho doslechl také císař Rudolf II. Vilém z Rožmberka se osobně setkal s císařem a došlo mezi nimi ke smíru a k dohodě – Kelley žil od té doby střídavě v Praze a v Třeboni a sloužil oběma svým pánům. Jeho první pokus před císařem dopadl skvěle, protože pomocí své speciální rtuti dokázal proměnit libovolný kov v čisté zlato. V jeho držení bylo i „černé nebo zemní zrcadlo“, s jehož pomocí prý mohl odposlouchávat cizí hovory a vidět na dálku
- E. Kelley také fascinoval i svým zjevem. Byl vysoký, štíhlý, měl plnovous a husté dlouhé vlasy – prostě černokněžnický zjev. Dlouhé vlasy zakrývaly chybějící uši, o které přišel v rodné Anglii. Kelley se nakonec usadil natrvalo v Praze. Naopak doktor John Dee se v roce 1589 vrátil zpět do Anglie, kde roku 1608 zemřel v chudobě a zapomnění. Kelley zatím obratně rozmnožoval svůj majetek v Praze a dokonce získal rytířský titul. V roce 1589 byl přijat do české stavovské obce. Ke svému jménu také připojil přídomek „ z Imany“ a stal se císařským radou. V roce 1590 už vlastnil tvrz Hrádek, mlýn, pivovar a dvanáct domů.
- další životní osud ho spojil s krajankou Johanou Westonovou, vdovou z Mostu. Byla to láska na první pohled, a tak se konala po měsíční známosti svatba. Paní Westonová se stala paní Kelleyovou, prodala svůj dům a své statky v Mostě a následovala svého manžela do Prahy. Zde bydleli v domě na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí). Narodil se jim syn Jan Adam Kelley. Oblíbenost E. Kelleyho u císařského dvora však začala pomíjet. Osudným se mu stal souboj s dvorním úředníkem Hunklerem v roce 1591, při kterém přišel dvořan o život. Souboje však byly nařízením císaře zakázány, a proto Kelley ujel k Vilému z Rožmberka, aby si zachránil život. Přesto byl zatčen a uvězněn na hradě Křivoklát. Po skoro tříletém vězení se rozhodl, že uteče. Po laně se spustil z věže, ale lano se přetrhlo a on dopadl na skálu. Roztříštěná noha mu byla amputována a nahrazena dřevěnou. Bylo rozhodnuto, že Kelley bude převezen do bezpečnějšího vězení, a tím byla cela mosteckého hradu Hněvín.
Do nového vězení ho doprovázela i jeho žena. Prostředí mosteckého hradu i jeho okolí velmi dobře znali ze svého dřívějšího pobytu v Mostě. Kelleymu byl umožněn pohyb po celém hradě, měl možnost konat pokusy. V létě roku 1597 zde dokončil své dílo „ Tractus de lapide philosophorum“ (Pojednání o kameni mudrců), kterým chtěl oblomit císaře. Ten ho však z vězení nepropustil
- E. Kelley se rozhodl, že uteče podruhé. Opět se rozhodl použít provazu, který mu přinesla jeho žena při jedné své návštěvě. V noci spustil provaz z věže do hradního příkopu, kde na něho čekala jeho paní a věrný sluha s koňmi. Provaz se však přetrhl, Kelley spadl do příkopu a zlomil si zdravou nohu. Hradní hejtman Baltazar ze Sebnice okamžitě vyslal na císařský dvůr posla, aby informoval císaře o útěku E.Kelleyho. Panovník mu nakonec udělil milost a vrátil mu jeho statky. Nesměl se však vrátit do rodné Anglie. Kelley neustále dlel na mosteckém hradě, kde se léčil ze zranění a údajně trpěl velkými bolestmi. Rozhodl se, že nebude dožívat život jako mrzák, a proto vypil smrtící tekutinu . Skonal 1. listopadu 1597 ve věku 42 let. Nikdo však neví, kde je jeho hrob. Traduje se pověst, že před svou smrtí proklel mostecký hrad a město Most, aby zmizely z povrchu země za příkoří, kterého se mu zde dostalo. Pravdou je, že hrad zmizel za několik desítek let a samotné město o necelých čtyřista let také.