RSS

Carl Gustav Jung

Carl Gustav Jung- žijící v letech 1875 až 1961
- švýcarský lékař a psychiatr, představitel analytické psychologie
- od dětství měl Jung různé vize a bizarní sny náboženského a mytologického charakteru. Právě ty u něj vzbudily zájem o studium mýtů a náboženství. Jednou z klíčových vizí byl např. sen o sestupu pod zemí, kde v kamenné místnosti stál vysoký sloup, lingam pokrytý lidskou kůží. Postupem času došel k závěru, že se jednalo o sestup do nižších pater lidské psýché, objevení se kolektivního nevědomí
- další důležitou věcí, která jej formovala, byl vztah s otcem a matkou, jejichž manželství pokládal za nešťastné. Jeho otec, protestantský pastor, za celý život nenašel cestu, jak si se synem, ostatními dětmi a ženou otevřeně promluvit o tom, co ho tíží. Měl sen, kdy jeho otec přišel ze záhrobí a ptal se ho na otázky z oblasti manželských vztahů, bylo to těsně po smrti jeho ženy. Jung soudí, že mrtví ve svém světě nemohou dojít k dalším poznatkům a závěrům než došli zde, a tak někdy potřebují kontakt se živými, kteří, když zemřou, obohatí říši mrtvých o nové myšlenky, které byly jejich majetkem zaživa

- další záležitost, která byla důležitá pro Jungovu práci, byl jeho vztah k Bohu, o němž si se svým otcem nemohl promluvit, protože ten se utíkal k teologickým poučkám a nechápal Jungovu otevřenost. Klíčová představa, která Junga dlouho mučila, než ji nechal na plno rozvinout, byla vize Boha, který z oblaku ze zlatého trůnu vypustí výkal, který rozboří největší chrám ve městě.
- Jung byl po dlouhou dobu přesvědčen, že je rozštěpen do dvou osobností, na vnější já, které se stará o rodinu, přátele, zaměstnání, a vnitřní já, které je tajné a má blízko k bohu. Po většinu života se pak pokoušel obě svá já spojit v jedno
- v letech 1895 až 1900 studoval na univerzitě v Basileji a později v Curychu
- v mládí byl velkým obdivovatelem Sigmunda Freuda. Poprvé se osobně setkali roku 1907. Jejich vztah byl jak vztahem učitele a žáka, tak i přátelstvím, ale nakonec se s Freudem rozešel. Poté, co Freud své teorie o důležitosti sexuality začal označovat jako nové dogma, Jung k Freudovi přestal pociťovat důvěru. Tu prý také zničila jejich společná cesta do Ameriky, kdy si na lodi navzájem vyprávěli a analyzovali své sny. Freud nutil Junga za všemi jeho sny vidět věci dotýkající se jeho biografie, což Jung nepokládal za správné. Když ho Jung požádal při pokusu o výklad Freudových snů o to, jestli by mu neřekl nějaký doplňující údaj ze svého života, Freud odmítl se slovy, že by ztratil autoritu, čímž ji ovšem ztratil u Junga doopravdy a natrvalo
- zlomovým rokem byl pro Junga rok 1913. Po sérii apokalyptických snů a vizí se vzdal místa přednášejícího na univerzitě a o rok později rezignoval i na funkci prezidenta Mezinárodní psychoanalytické společnosti. Věnoval se hlavně práci na svých teoretických studiích a soukromé praxi, ale především zdokonaluje techniku, prostřednictvím níž lze promlouvat s vědomím. Navazoval tak na své rané zážitky z dětské imaginace. Učil se personifikovat fenomény nevědomí, naslouchat jejich hlasu, a tím je vydělovat z bezbřehosti a činit je vědomím uchopitelné. Docházel k názoru, že v individuální mysli existují prvky, které jí nepatří. Vytvořil teorii dvou vrstev nevědomí, které pojmenoval individuální a kolektivní nevědomí. Individuální vrstvu tvoří empirické poznatky a zkušenosti, které člověk během života zapomněl, kolektivní pak je každému člověku vrozena a tvoří jí tzv. archetypy – neustále se opakující a obecně platné situace.
- pracoval také na koncepci psychologických typů. Zavedl dvě kategorie povah podle zaměření libida – extrovertní (orientovanou na vnější svět) a introvertní (obrácenou do svého nitra).
- koncem 20.let začal studovat alchymistický symbolismus, zkoumal křesťanství a jeho kacířská hnutí. Seznámil se např. s Mirceou Eliadem a společně s Richardem Wilhelmem pracoval na interpretaci esoterického textu čínského taoismu, Tajemství zlatého květu. Napsal také předmluvu k I-ťingu, Knize proměn
- jeho práce nebyly odbornou veřejnostní bezvýhradně přijímány. Před moderní vědou musel neustále dokazovat empirickou povahu svých zjištění, neboť byl opakovaně obviňován z esoterismu
- je autorem mnoha knih, jmenujme např. Archetypy a nevědomí, Duše moderního člověka nebo Tajemno na obzoru

Comments are closed.