Klaus Schreiber
- žil na okraji Cách (město v nejzápadnější části Německa)
- vyučen sedlářem a později pracoval jako technický revizor protipožární ochrany
- během svého života přišel téměř o celou svou rodinu – první ženu Gertrudu (zemřela po porodu na embolii), dvě ze čtyř dětí – syna Roberta (zemřel za tragických okolností ve svých 22-ti letech) a dceru Karin (zemřela po nehodě, na základě špatného lékařského ošetření, v nedožitých 18-ti letech), dále synovce a po několika měsících i o svou švagrovou, švagra a jako poslední o matku Katharinu. I přes tyto velké ztráty dokázal žít dál, znovu se oženit a mít další rodinu
- na jaře roku 1982 ve své sklepní klubovně poprvé s přáteli, na popud jednoho radiového pořadu, vyzkoušel nahrávání hlasů zemřelých na magnetofon. Vše začalo jako legrace, ale na pásce skutečně něco zachytil. Od té doby se nevěnoval ničemu jinému. Svou metodu doladil k dokonalosti a do května 1984 shromáždil sbírku se stovkami jasně srozumitelných sdělení. Téhož roku obdržel paranormální zprávu „televize“. Dle dalších instrukcí od „zemřelých“ získal návod jak začít používat kameru, videorekordér a televizi k nahrávání obrazů z onoho světa. Tím získával nehybné obrazy různých zemřelých osob
- tento nejvýznamnější představitel zkoumání paranormálních videonahrávek zemřel v roce 1990