Společnost pro výzkum paranormálních jevů

Po delší odmlce přidávám další zajímavý článek. Nepatří zas až tak do tématu těchto stránek, ale přijde mi tak důležitý, že jej nemohu nechat jen tak ladem

Tento článek je výtah z knihy Hrobka Ježíšovy rodiny, autoři Simcha Jacobovici a Charles Pellegriono.

V roce 1980 vrcholil příliv turistů, přistěhovalců, i výstavba na jeruzalémských kopcích, tím stavební firmy náhodně objevovaly po celém Izraeli nová archeologická naleziště.
Dne 28.3.1980 buldozery narazily na zvláštní hrobku.

Ta byla zařazena do katalogu izraelského Úřadu starověkých památek pod číslem IAA80/500-509.
Na průzkumu hrobky se podíleli archeologové: Eliot Braun, Josef Gate, Amos Kloner a student archeologie Šimon Gibbon.
Hrobku začali prohledávat až za úsvitu třetího dne po objevení hrobky 30.3.1980.
Nad vstupem vedoucím do chodby byl umístěn symbol – reliéfní skulptura – záměrně vyřezané obrácené V nebo Y. Byla široká více než metr a v jejím středu byl umístěn výrazný kruh. Jinak řečeno kruh ve velké krokvi. Archeolog Šimon ve své pozdější terénní zprávě poznamenal, že pyramidě se podobající krokev měla nahoře jakýsi „komínek“. Na jiných nalezených hrobkách žádný takovýto symbol nebyl.
V hrobce se za léta vytvořil po kolena vysoký nános zemědělské půdy, tzv. terra rossa.
(Celý příspěvek…)

- žil na okraji Cách (město v nejzápadnější části Německa)
- vyučen sedlářem a později pracoval jako technický revizor protipožární ochrany
- během svého života přišel téměř o celou svou rodinu – první ženu Gertrudu (zemřela po porodu na embolii), dvě ze čtyř dětí – syna Roberta (zemřel za tragických okolností ve svých 22-ti letech) a dceru Karin (zemřela po nehodě, na základě špatného lékařského ošetření, v nedožitých 18-ti letech), dále synovce a po několika měsících i o svou švagrovou, švagra a jako poslední o matku Katharinu. I přes tyto velké ztráty dokázal žít dál, znovu se oženit a mít další rodinu
- na jaře roku 1982 ve své sklepní klubovně poprvé s přáteli, na popud jednoho radiového pořadu, vyzkoušel nahrávání hlasů zemřelých na magnetofon. Vše začalo jako legrace, ale na pásce skutečně něco zachytil. Od té doby se nevěnoval ničemu jinému. Svou metodu doladil k dokonalosti a do května 1984 shromáždil sbírku se stovkami jasně srozumitelných sdělení. Téhož roku obdržel paranormální zprávu „televize“. Dle dalších instrukcí od „zemřelých“ získal návod jak začít používat kameru, videorekordér a televizi k nahrávání obrazů z onoho světa. Tím získával nehybné obrazy různých zemřelých osob
- tento nejvýznamnější představitel zkoumání paranormálních videonahrávek zemřel v roce 1990