Společnost pro výzkum paranormálních jevů

1) pocit přítomnosti
- dotyčná osoba náhle zažívá intenzivní pocit blízkosti svého příbuzného nebo blízkého přítele, doslova cítí jeho specifické vyzařování
- dá se to popsat i jako pocit tepla, které prožívajícího náhle zalije a dává mu pocit bezpečí a lásky
- tento pocit se dostavuje zcela spontánně
- jde o jakési niterné uvědomění si, že se zesnulý nachází ve stejné místnosti nebo je prostě nablízku
- tento pocit přítomnosti je vnímán jako cosi důvěrně známého, protože individuální energetický vzorec zemřelého není prožívajícímu cizí

2) duchovní vjemy
- během kontaktů se zemřelými jsou často předávány jednoznačné verbální vzkazy
- hlas zesnulého je přítom vnímán buď vnitřně, nebo může přicházet i z vnějšku, tato forma telepatické komunikace je velmi rozšířená
- rozhodující je přitom identifikace hlasu jako nepochybně náležejícího konkrétnímu zesnulému, vzkazy jsou jednoznačné a lze je s určitostí přiřadit konkrétnímu zemřelému
- akustické zprávy zesnulých bývají většinou krátké a precizní, téměř jako telegramy

(Celý příspěvek…)

Zjevení duchů z hlediska vědy
Návštěvy mentálních bytostí z onoho světa, i když jsou zpravidla subjektivní povahy a fyzikálními metodami je vůbec nelze zaregistrovat, vyvolávají v našem časoprostorovém universu podle všeho určité vedlejší účinky. Lidé, kteří se stali svědky spektrální manifestace, často říkají, že před zjevením a v jeho průběhu cítili chlad a zaznamenali ledový průvan. Ve všech domech, kde se vyskytují zjevení, existují takzvaná cold spots, mimořádně studená místa, v jejichž blízkosti na sebe mentální osobnosti z onoho světa berou pseudomateriální podobu a vizuálně se realizují coby duchové. Anglický biolog Lyall Watson vysvětluje tento pocit chladu během manifestace paranormálních zjevení (PSI-halucinací) tím, že mentální osobnost z jiného světa odnímá pro své účely pozorovateli jeho fyzickou energii. To by vysvětlovalo, proč svědkové zjevení pociťují chlad, třebaže nemají ze zjevení strach. Případné další přítomné osoby, které zjevení nevidí, však změnu teploty nezaregistrují, protože jejich energie není odčerpávána. Není jistě náhoda, že doposud nikdo nepocítil při kontaktu se zjevením teplo.
Kanadský neurofyziolog profesor Michael Persinger (zkoumá především vliv elektromagnetických faktorů na limbický systém mozku) podle vlastního prohlášení experimentálně prokázal, že existuje určitá souvislost mezi elektromagnetickými poli a výskytem paranormálních jevů. V mozkové partii nazývané amygdala se sbíhají smyslové vjemy uložené v různých částech velkého mozku a jsou namáčeny v emocích. Profesor Persinger prokázal, že neurochemie mozku může být ovlivňována působením elektromagnetických polí na struktury mozkových laloků (především na zmíněnou amygdalu). Elektromagnetická pole evokují paranormální fenomény jako zjevení zemřelých, náboženské postavy, domnělé únosy mimozemšťany, poltergeisty a další.

(Celý příspěvek…)

Kategorie zjevení
Tisíce zčásti velmi dobře doložených případů zjevení zemřelých je možné podle jejich průvodních znaků rozdělit do tří základních kategorií:
1) zjevení zemřelých, kteří našli cestu do holografického onoho světa, dobře se v hyperrealitě (jazykem teologů: v nebi) zabydleli a mají schopnost navázat kontakt s vědomím živých, ať už vizuální nebo jinou formou. To se daří nejlépe během spánku kontaktované osoby, případně když se tato nachází v hypnagogickém  nebo jinak změněném stavu vědomí. Jde o situace, kdy se spojení naší mysli s běžnou realitou uvolňuje, a je proto přístupnější kontaktu s holografickými strukturami

2) zjevení zemřelých, kteří ještě nepřesídlili na onen svět, ještě v něm nezakotvili. Nacházejí se v jakési nížedimenzionální sféře mezi oběma světy a působí na nás odtud často negativním způsobem – například odpudivými vizuálními formami nebo jako obtěžující, zlomyslný  poltergeist. Někdy se jim dokonce daří potlačit původní vědomí postiženého a psychicky jej tak úplně ovládnout, dotyčný potom trpí depresemi nebo posedlostí. Tato zjevení propadají mylné představě, že jsou ještě stále součástí biologické existence a promítají se do vědomí živých často velmi reálně působícími živými obrazy. Někdy se projevují i ve dne

(Celý příspěvek…)

Manifestace z oblastí “onoho světa”  (zjevení), mohou být vnímány různými paranormálními způsoby. Nejčastější jsou zprávy o vizuálních pozorováních, o strašidelných postavách, které – zpravidla v noci – bloudí starými panskými domy, zámky, zříceninami hradů nebo kostely, případně bohem opuštěnými kouty země. Často také dochází k pouhému pocitu přítomnosti jakési neviditelné bytosti (označován pojmem presence).
Méně často jsou registrována realisticky působící vizuální zjevení viděná za denního světla, stejně jako zjevení vnímaná sluchem, hmatem nebo čichem.

Zjevení je definováno jak nadpřirozená manifestace duše zesnulé osoby – spíše uváděno jako duch.
Zjevení je vizuální zkušenost.
Skrz historii lidského bytí vídávali lidé duchy odjakživa
Přes veškeré úsilí je stále málo toho, co o zjeveních vlastně víme.
Jedna věc, kterou o nich víme určitě je to, že nenajdeme dvě zcela stejná. Zjevení jsou složitá a různorodá jako každá žijící osoba.
Každé zjevení má svou vlastní příčinu, původ a význam.
Mnoho lidí se stále snaží najít solidní fakta a závěry ohledně zjevení, bohužel to není tak jednoduché.

(Celý příspěvek…)

V této rubrice jsou fotografie, které oběhly celý svět, patří jako „duchařské“ mezi nejznámější. Ve většině případů se jedná o fotografie, které zkoumala spousta expertů i skeptiků, ale nikdy nedošli k vysvětlitelným závěrům. Je tedy možné, že posmrtný život skutečně existuje a můžeme jej zachytit na fotografiích? Posuďte sami.

Ženské zjevení (originál název – Brown Lady)
- foto pořízené v podvečer 9.září roku 1936 v Raynham Hall (podrobnosti na http://www.castleofspirits.com/brownlady.html)
- fotografie nebyla pořízena žádnými lovci duchů, nýbrž profesionály, kteří fotili interiér budovy do londýnského časopisu Country Living. Spektrální postava ženy byla vidět až po vyvolání snímku. Fotografové netušili co na film během focení zachytili. Negativ byl prozkoumán stovkami expertů, kteří ale nenašli známku jakéhokoliv podvodu, nebo dvojité expozice. Jeden z nápadů, co tento jev mohlo vyvolat, byl otisk prstu na objektivu, ale na žádných jiných fotografiích, zachycených ten den, nic podobného nebylo

(Celý příspěvek…)