Společnost pro výzkum paranormálních jevů

- podle slovanské mytologie jde o duše nekřtěňátek (tzn. dětí zemřelých bez svátosti křtu), zjevující se v podobě malých světélek a to zejména na hřbitovech nebo v okolí bažin
- pověsti o nich jsou rozšířené na celém území Čech a Moravy
- bludičky nejsou ani jednoznačně dobré, ani zlé
- někdy se k lidem projevují přátelsky a pomáhají jim vyjít z močálu na pevnou zem, jindy je naopak do močálů zavádějí
- vznik tohoto jevu světélkování není dosud uspokojivě objasněn, někteří soudí, že jde o projevy atmosférické elektřiny, jiné teorie tvrdí, že jde o světélkující pařezy nebo svítící hmyz světlušky

- známý okultní fenomén, objevující se téměř výhradně na území Evropy
- zjevení bílé paní byla pozorována především ve starých šlechtických sídlech
- na našem území je nejznámější rožmberská bílá paní, ztotožňovaná s historickou postavou paní Perchty z Rožmberka. Jako Perchtu ji označil známý historik Bohuslav Balbín
- tato šlechtična byla proti své vůli provdána za Jana z Lichenštejna, krutého, nelítostného muže, který ji, i své poddané trýznil a utiskoval
- smutný osud paní Perchty je znám z jejích dopisů, které jsou uloženy v archivu v Jindřichově Hradci
- na zdejším zámku se bílá paní zjevuje, ale svědectví o ní pochází také z Rožmberka, Telče, Třeboně a Českého Krumlova
- přízrak bílé paní má podle rukaviček, které má při svém zjevení, předpovídat budoucnost. Má-li na rukou červené rukavičky, upozorňuje na požár. Černé rukavičky varují před neštěstím nebo smrtí. Bílé rukavičky jsou předzvěstí dobré události, svatby nebo narození dítěte
- bílá paní je chápána jako neklidný duch, jenž po smrti nenalezl pokoje a vrací se na místa, s nimiž byl za svého života spjat, aby dohlížel na své potomky, varoval je nebo jim zvěstoval brzkou budoucnost

- z latinského bis – dvakrát + locatio – umístění
- jev spočívající v tom, že se tatáž osoba zdánlivě nachází na dvou různých místech
- jeho podstatou je vyslání a materializace duchovního těla média
- projev jedné z funkcí duchovního těla

- proslulá tibetská kniha mrtvých, která je esoterně vzato, jakýmsi průvodcem zemřelému pro prvních čtyřicet dnů jeho posmrtného života, kdy se setkává s různými jevy
- předčítač seděl u hlavy mrtvého a seznamoval ho s obsahem této knihy o Bardo, tj. posmrtném životě
- kniha podává pokyny, jak si má mrtvý počínat, když prochází stavem Bardo, což je mezistupeň mezi smrtí a znovuvtělením představující určitou, svým způsobem riskantní fázi posmrtného života, neboť nebožtík, než se znovu vtělí, je vystaven útokům démonů
- okultisté se však právem domnívají, že obsah knihy má také esoterní smysl: že totiž poučuje, jak se vyrovnat s démonií vlastního nevědomí vůbec. Proto byli touto knihou zaujati psychoanalytikové (C. G. Jung)
- mezistav mezi smrtí a novým zrozením, bardo, trvá 49 dnů. Text této knihy se dělí na tři části: 1) čikhai bardo – popisuje to, co se děje s člověkem v okamžiku smrti 2) čenjid bardo – se zabývá zvláštním stavem karmických iluzí, který začíná po biologické smrti 3) sidpa bardo – popisuje pudová hnutí jedince k novému zrodu a prenatální události
- rozhodujícím okamžikem je umírání, neboť po skutečné smrti se již vynořují iluze, vize jsou stále hroznější a zářící světlo se stává stále matnější