RSS

Archive for the ‘Osobnosti’ Category

Konstantin Raudive

Neděle, Duben 19th, 2009

Konstantin Raudive- narodil se roku 1909 v Lotyšsku – zemřel 1974
- spisovatel
- oženil se se svou kolegyní Zentou Maurinovou
- po studiích v Paříži, Madridu, Uppsale a Edinburghu se usadil v Německu
- roku 1964 se seznámil se Švédem Friedrichem Jurgensonem, který rovněž pocházel z východní Evropy. Tento švédský státní občan objevil roku 1954 samotný fenomén magnetofonových hlasů a jako první ho přiblížil široké veřejnosti. Raudiva fascinovala možnost transkomunikace a soustředil se na vlastní výzkumy onoho světa. Zkonstruoval speciální přístroje na zlepšení kontaktu se záhrobím a napsal několik knih o svých zkušenostech
- přitom rozvíjel tezi o antisvětu, který je k našemu světu v následujícím vztahu: Oba světy se navzájem podmiňují a mohou se zastupovat. Raudive zastával stanovisko, že duše zesnulých hledají formou magnetofonových hlasů možnost komunikace s pozemským světem. Jeho knihy Slyšitelné neslyšitelno, Přežijeme smrt? a Zkušenosti s hlasovými fenomény patří už ke klasické literatuře hraničního parapsychologického oboru zkoumajícího paranormální magnetofonové hlasy

Michael Persinger

Neděle, Duben 19th, 2009

Michael Persinger- narozen 26. června 1945, Jacksonville, Florida,
- profesor na Laurentian University v Kanadě od roku 1971
- prokázal, že neurochemie mozku může být ovlivňována působením elektromagnetických polí na struktury mozkových laloků (především na zmíněnou amygdalu). Elektromagnetická pole evokují paranormální fenomény jako zjevení zemřelých, náboženské postavy, domnělé únosy mimozemšťany, poltergeisty a další
- když takzvané archetypické energie proniknou do našeho hmotného světa, ovlivňují u osob, k nimž se přiblíží, magnetit (magnetit=magnetová železná ruda) obsažený v lidském mozku. Jakmile se v naší realitě usídlily, šíří kolem sebe silné elektromagnetické vlny, jejichž frekvence je naladěna právě na tento magnetit
- uvádí: předpokládá se, že oblasti, v níchž dochází k uvolňování tektonického napětí, mají tendenci vytvářet lokální sloupovitá elektrická pole
- podařilo se mu prokázat statistickou souvislost mezi zjeveními, poltergeistem, výskytem UFO a dalšími paranormálními jevy na straně jedné a seismickými aktivitami (otřesy půdy) na straně druhé. Manifestace PSI ovšem nekulminují během zemětřesení, nýbrž krátce před ním a po něm
- během svých výzkumů zjistil, že v domech nacházejících se nad geologickými průrvami, kde může docházet k vytváření lokálních elektrických polí (k úniku plazmy), dochází dlouhodobě a opakovaně k paranormálním jevům. Osoby nacházející se v blízkosti takových obydlí občas pozorují podivné světelné koule. Když se k nim pokusí přiblížit, dostanou se do sféry vlivu elektrického pole. Chemie jejich mozku se tím změní a v důsledku toho dokáží najednou vnímat duchy (zjevení) a jiné neobvyklé fenomény. V těchto domech se také rádi usazují poltergeisti

Andrija Puharich (znám také jako Henry K. Puharich)

Neděle, Duben 19th, 2009

Andrija Puharich - narozen 19.února roku 1918 – zemřel 3.ledna 1995
- americký lékař, vynálezce, autor, parapsycholog
- je znám především přivedením Uriho Gellera a Petera Hurkose na vědecké pole výzkumu
- vychází ve své hypotéze bioplazmatického pole z toho, že při telepatické komunikaci žádný vysílající a přijímající subjekt neexistuje. Osoba, kterou při telepatickém jevu mylně označujeme za příjemce, je podle něj spíše jakýmsi psychickým centrem přitažlivosti
- takzvaný vysílající kolem sebe vytváří mentální vakuum, nasáklé jeho představami. Nasměrovaná mysl pseudopříjemce následně toto vakuum přitáhne k sobě
- Pucharich argumentuje tím, že aktivní účastník bioinformačního aktu vytváří určitými předpoklady a přáními mentální stav, který vyzbrojí tzv. přijímajícího vlastními symboly a výrazy. Jednodušeji vyjádřeno: vysílajícím zformulovaná myšlenka svého tvůrce ve skutečnosti vůbec neopustí Její obsah je v mozku přijímajícího ohodnocen a zvážen. Příjemce jej srovná se svými vlastními, v nevědomí uloženými zkušenostmi a představami, podobně jako když se skládá puzzle. Tento proces se vzhledem k holografickému způsobu ukládání mentálních informačních vzorů, podvědomě přijatý od vysílajícího, kryje s podobným vzorem zakódovaným v nevědomí přijímajícího, vystoupí u něj automaticky do roviny vědomí

Pythagoras

Neděle, Duben 19th, 2009

Pythagoras- narozen asi 572- zemřel asi 497 př. n. l.
- díky svým východním (tam putovali všichni filozofové považovaní za pionýry moderní vědy při hledání vědění Anaxagorás, Démokritos atd.) kontaktům zavedl v Řecku vědomosti o reinkarnaci, i když někteří badatelé (nesprávně) hledají její původ spíše v Horním Egyptu
- v pythagorejském období vznikající indická filozofie samkhya a Buddhovo náboženství chápou duši jako útvar uvězněný v těle, který může ke svobodě dovést pouze zdokonalení se v rámci těžkých, ale nutných vtělení
- Pythagoras byl přesvědčen, že duše je k tělu přikována a pochována v něm za trest
- také otevřeně hovořil o svých předchozích vtěleních a domníval se, že byl Euforbosem, Piranderem a dokonce i synem Herma, který ho obdařil právě schopností poznat předchozí vtělení
- v uceleném pythagorejském systému četných analogií k světu Indie můžeme najít mnoho jiných názorů, které budou ožívat po staletí u různých mudrců a najdou potvrzení ve spiritistické filozofii:
1) rozlišení nebe (sféry nejvyššího vývoje), země a vzduchu (sféry nejblíže zemi)
2) nebe obydlené bohy (vyššími duchy), země lidmi, vzduch démony (duchy nižší kategorie)
3) rozlišení dvou orgánů poznání – nesmrtelného (duše) a materiálního (fyzických smyslů), který se rozpadá zároveň s tělem¨
4) rozlišení primitivní, hrubé materie a subtilního, esoterického přijetí duše (duchovního těla)

Platón

Neděle, Duben 19th, 2009

Platón- 427 př. n. l. – 347 př. n. l.
- vlastním jménem Aristoklés
- byl řecký aristokrat, matematik a jeden z nejvýznamnějších západních filosofů
- považoval duši za esenci osoby, neboť to je ona, kdo se rozhoduje, jak jednat
- podle Platóna je duše nehmotná a skládá se ze tří částí:
1) rozum (mysl či logos)
2) vůle (tělo či vášeň)
3) duch (emoce či pathos)
- každá z těchto součástí má v duši své místo
- rozum je přirovnáván k vozataji, který řídí spřežení koní – vůlí a ducha. Vůle způsobuje, že člověk touží po naplnění základních tělesných potřeb. Když však člověka vášeň ovládne, svazuje jej k hédonismu ve všech jeho podobách
- duch člověka vede k tomu, aby konal skutky statečnosti a slávy. Pokud však není kontrolován, vede k pýše, kterou řecké myšlení považuje za největší selhání v životě člověka