Společnost pro výzkum paranormálních jevů

- anglický malíř, spisovatel a okultista žijící v letech 1886 až 1956
- od mládí se živě zajímal o magii. Tvrdil například, že jej jako 17ti letého mladíka zasvětila jistá Mrs. Patersonová do tajů čarodějnictví
- v roce 1910 se stal členem Crowleyho řádu A.A. a roku 1911 vstoupil do Ordo templi orientalis (O.T.O.)
- je autorem mnoha obrazů s esoterickými náměty, jenž byly Crowleyem publikovány v periodicky vycházející knižní řadě The Equinox. Později se však Spare s Crowleyem rozešel
- napsal také několik knih, z nichž nejdůležitější jsou pravděpodobně Kniha radosti (The book of Pleasure), Ohnisko života (The Focus of Life) a The Anathema of Zos
- pro svět moderní magie získal Spare na významu teprve po své smrti. V 80. letech minulého století uvedl jeho dílo ve známost správce jeho pozůstalosti Kenneth Grants a řád IOT, jenž si klade nárok na jeho magické dědictví
- Spareova magie neobsahuje žádné náboženské ani mystické ideologie, a je proto pro současného člověka velmi atraktivní. Spare je zastáncem tzv. magického pragmatismu – tvrdí, že magické jednání je nejdůležitější, vše ostatní je podružné
- základní životní pojmy jsou pro něj víra a žádost. Za žádost pokládá sílu, jenž je hnacím motorem všech činností a přání. Ve vlastním smyslu je bezobsažná, hledá cestu k vyjádření a vytváří proto obrazy přání a reality. Obsahy těchto obrazů jsou pak podle Sparea vírou. Věřil také na reinkarnaci a zastával názor, že se člověk může dozvědět o všech svých předešlých existencích. Za tímto účelem vypracoval techniky, které měly umožnit prožívání tzv. atavismů, během nichž se člověk dozvěděl, jak se cítil např. jako zvíře nebo jednobuněčný organismus. Toto poznání pak mělo každému jednotlivci umožnit hlubší chápání sama sebe

- spolupracovníci Moodyho
- průkopníci výzkumu prožitků z prahu smrti
- jsou přesvědčeni, že výsledky jejich výzkumu jsou z velké části potvrzeny pracemi a statistickými údaji řady dalších odborníků

- vystudoval na Karlově univerzitě v Praze fyziku a chemii, od roku 1967 žije v USA a stal se předním světovým parapsychologem
- zásadně rozlišuje zjevení na nepravá, patologicky podmíněná, a pravá, tedy skutečně paranormální jevy
- k nepravým zjevením počítá iluze, halucinace a chorobné představy. Pravá zjevení jsou skutečné mimosmyslové vjemy, které ovšem mohou být fantazií vnímajícího zkresleny

- žil v letech 1850-1935
- byl dobrý žákem a zajímal se stejně o literaturu jako o vědy. V hodinách rétoriky se rozhodl stát spisovatelem, při studiu filozofie se přeorientoval na psychologii, nakonec se soustředil na vědy lékařské. Ve všech oblastech vynikal
- po několik významných objevech v oblasti fyziologie se stal členem Lékařské akademie a v roce 1913 obdržel Nobelovu cenu za objev anafylaxe a séroterapie (anafylaxe je přecitlivělost nebo onemocnění vzniklé vniknutím cizorodé látky do organismu s prudkou reakcí na další zavedení této látky, byť v minimálním množství. Séroterapie je léčebná metoda zakládající se na použití lidského nebo živočišného krevního séra v boji proti infekcím či nákazám slouží k prevenci)
- Richet se vážně zajímal o parapsychologii, přičemž se na tyto problémy díval z pozice vědce a věnoval se spíše realitě než dohadům
- metapsychiku připojil k obecné biologii, pustil se také do seriózního výzkumu médií. Jeho závratnou kariéru však poznamenal tzv. incident z alžírské vily Carmen. Jednalo se o seance zhmotnění, o nichž napsal, že nejde o podvod. Později byl trik přece jen odhalen a to popularitu Charlese Ricketa poskvrnilo
- zanechal po sobě rozsáhlé dílo – poémy, dramata, romány, historické knihy, práce sociologické, psychologické, filozofické a metafyzické, např. Pojednání o metafyzice, Náš šestý smysl, Budoucnost předtuchy, Velká naděje, Pomoc. Zmíněná díla vycházela postupně v letech 1922 – 1935

- narodil se 29. září 1895 v hrabství de Guniata v Pensylvánii (USA) –zemřel 20.února 1980
- navštěvoval teologickou fakultu, později se zabýval botanikou. Stejně jako jeho žena, Louisa Rhineová, obdržel roku 1925 hodnost bakaláře a doktora věd. Na přírodovědné fakultě university v západní Virginii zaujal místo na katedře rostlinné fyziologie
- spolu s manželkou se věnoval také parapsychologii. Poznali profesora Williama Mac Dougalla a následovali jej na dukejskou univerzitu v Severní Karolíně, kde se Rhine stal vedoucím katedry psychologie. V roce 1927 prováděl systematické série pokusů s telepatií a jasnozřivostí
- na univerzitě byla založena Parapsychologická laboratoř a Rhine se zřekl vedení katedry, jen aby se mohl plně věnovat novému poslání. Vydával časopis parapsychologie a až do roku 1953 byl jedním z jeho ředitelů. 13.června 1953 navštívili manželé pařížský Mezinárodní ústav pro metapsychiku
- jeho práce o telepatii a jasnozřivosti, které uskutečnil pomocí zenerových karet, se do Evropy dostaly prakticky až po 2. světové válce, stejně jako poznatky o vrhání kostek a vlivu myšlení na tento úkon. Vědeckým přístupem přispěl k rozvoji parapsychologie. Neopomíjel žádné odvětví a dokonce se zajímal o posmrtný život
- ve svém díle Dvojí síla ducha napsal: Jakákoli posmrtná existence kterékoli části osobnosti po jakoukoli dobu je pro myšlení a lidský cit natolik závažná, že vědecký objev je vedle toho nicotnou záležitostí. Pomysleme jen, nakolik by se rozšířilo současné chápání vesmíru. Nejde vůbec o to, abychom pozvedli význam hypotézy o posmrtném životě. Dlouhé trvání víry v čistém a neověřeném přesvědčení svědčí o její civilizační potřebnosti i sociálních hodnotách. Tyto hodnoty by se jistě nestaly efektivním, kdyby se neopíraly o ověřené vědecké poznatky