- z latinského re – znovu + incarnatio – vtělení
- návrat ducha do života v hmotném těle, vytvořeném speciálně za tímto účelem a nemajícím nic společného s tělem z předchozího života
- proces je podmíněn faktory morální povahy a představuje jeden z článků v evoluci ducha
- jiný výraz pro převtělování nebo znovuzrozování
- reinkarnace je tedy učení o tom, že životní cyklus bytostí se mnohokrát opakuje
- víra v reinkarnaci se vyskytuje v moha světových náboženstvích, převážně polyteistických
- podle nejrozšířenější představy vycházející z hinduismu se člověk po své smrti převtěluje podle toho, jaký vedl život, může se znovu narodit jako člověk nebo zvíře, ale také v nebeském nebo pekelném světě. Pobyt v nich ovšem v žádném případě není věčný. Po nějaké době se jedinec znovu narodí na Zemi a cyklus pokračuje až do definitivního vysvobození (mókša)
- určitou formu znovuzrozování znají i Židé, podle nichž jde o boží trest, který má sloužit k tomu, aby se duše v novém těle zdokonalila. Učení o stěhování duší bylo charakteristické také pro pythagorejce, tzn. žáky Pythagorovy
- do moderní esoteriky přinesla učení o reinkarnaci poprvé zakladatelka teozofické společnosti H. P. Blavatská, která tento koncept východních náboženství zkombinovala s konceptem evoluce. Duše se v jednotlivých životech zdokonaluje a stoupá stále k vyšším stavům bytí, přičemž zde narozdíl od hinduismu a buddhismu nejsou možné žádné návraty na nižší stupně existence. Cílem je v tomto učení dosažení dokonalosti jedince