Společnost pro výzkum paranormálních jevů

- narozen roku 1843 a zemřel roku 1901
- anglický filozof a parapsycholog
- zavedl pojem telepatie
- zakládající člen Společnosti pro paranormální výzkum (SPV)
- s Eleanor Sidgwickovou (1845-1936) – vědci z cambridgeské Trinity College
- koncem devatenáctého století vydali první analytickou studii o “strašidlech”
- Eleanor napsala několik vědeckých knih o paranormálních jevech a pomohla uskutečnit tisíce testů a průzkumů odhalujících lež a podvody
- do konce století společnost shromáždila 11000 stran zpráv, které později shrnula do dvou důležitých knih, Fantasmata žití a lidské osobnosti a Přežití tělesné smrti

- narozen 1734 a zemřel 1815
- přispěl jako málokdo k rozvoji bádání materiálního světa
- německý lékař, absolvent medicíny na vídeňské univerzitě, jehož práce tvořily základ pro rozvoj moderního uplatnění hypnózy a psychoterapie
- Mesmerova teorie (v podstatě vychází z Paracelsových předpokladů) hlásala, že všechno ve všehomíru včetně lidského těla prostupuje univerzální energie, kterou pojmenoval živočišný magnetismus nebo psychické fluidum. Každé tělo přirovnával k živému magnetu, který onemocní, když dojde k porušení jeho pólů. Ke zlepšení stavu pacienta měl přispět lékař, který předával magnetickou sílu
- i když mířila zcela jiným směrem, pomohla o mnoho let později Mesmerova zjištění výzkumům ohledně záření duchovního světa. Ve své době však byla terapie mesmeristů předmětem posměchu (náboženské instituce ji oficiálně odsoudily), i když v medicínské práci zázračného doktora – jak ho nazývali – s úspěchem pokračovali John Elliotson (1791-1868), James Braid (1795-1860) nebo hrabě Armand Marie Jacques de Chastanet de Puységur (1751-1825).
- jejich pojetí magnetismu a somnambulismu je dodnes považováno za klíčové v přípravě podkladů pro budoucí vědecký výzkum parapsychologů

- roku 1952 podstoupila Američanka Virginia Tigheová na radu coloradského obchodníka M. Bernsteina hypnotický návrat do minulosti (regresní terapie). V tomto stavu pak začala v řeči užívat irského dialektu a představila se jako Bridey Murphyová, narozená v County Corku roku 1798. Měla být manželkou belfastského právníka a zemřela roku 1864. V průběhu šesti sezení, která byla všechna nahrávána, poskytla Bridey mnoho informací o viktoriánském Irsku, jmenovala např. řadu obchodů v Belfastu, o nichž se později prokázalo, že skutečně existovaly. V řeči používala archaismy, obvyklé pro dobu, v níž měla Bridey žít. Popisovala také své oblíbené písně, knihy, mince, dobový nábytek a řadu dalších věci
- Bernstein napsal o průběhu sezení knihu Hledání Bridey Musphyové (The Search for Bridey Murphy), která původně vycházela na pokračování v listu Chicago Daily News. Tato kniha se stala bestsellerem roku 1956
- pokusy o vystopování skutečné Bridey Murphyové nevedly k úspěchu, neboť záznamy o narozeních a úmrtích se v Irsku začaly vést až dva roky po údajné smrti Bridey. Objevily se však spekulace, podle nichž byly vzpomínky Virginie Tigheové ovlivněné její tetou, která byla irského původu a sousedkou, Irkou Bridey Corkellovou, za svobodna Murphyovou, do jehož syna byla Virgine kdysi zamilovaná. Přestože její teta, Mary Brunsová, která vyrůstala v New Yorku potvrdila, že se s Virginií poprvé setkala, když jí bylo osmnáct let a rozhodně jí nikdy nevyprávěla irské pohádky nebo pověsti a ze syna paní Corkellové se vyklubal vydavatel konkurenčních novin Chicago American (které jako první případ Bridey Murphyové zpochybnily), důvěru veřejnosti v existenci Bridey se již nepodařilo obnovit. Tento případ nicméně vzbudil vlnu zájmu o regresní terapii, která se stala doslova módním hitem

- americký psycholog a psychiatr, narozený roku 1944
- Moody se ve své praxi zabýval studiem zážitků více než 150 lidí, kteří prožili tzv. klinickou smrt
- zjistil, že jejich zážitky jsou pozoruhodně podobné a svá pozorování shrnul do knihy s názvem Život po životě (Life alter Life, 1975)
- podle jeho závěrů mají zážitky umírajících následujících devět shodných rysů:
1) slyší bzučivý zvuk
2) cítí klid, pokoj a nic je nebolí
3) mají mimotělní zážitky, tzn. vidí své vlastní tělo jakoby očima další osoby, ale jsou si vědomi své identity
4) cítí, jakoby procházeli nějakým tunelem
5) cítí, že stoupají vzhůru
6) vidí jiné lidi, obyčejně jde o jejich zesnulé blízké
7) potkávají duchovní osobu, ztotožňovanou s bohem
8) vidí zážitky ze svého života (jakoby promítané)
9) představa návratu do života v nich vzbuzuje nechuť
- Moodyho kniha se okamžitě po svém vydání stala bestsellerem a dodnes se těší obrovské popularitě na celém světě. Je považována za důkaz toho, že smrtí život nekončí a reinkarnace skutečně existuje. Řada vědců však tvrdí, že zážitky umírajících jsou čistě fyziologické a jedná se o určitou formu halucinací, vzniklých díky nedostatečnému zásobování těla kyslíkem
- kromě Života po životě napsal dr. Moody společně s Paulem Perrym knihy Život před životem (věnující se problematice tzv. regresní terapie). Na základě jeho poznatků vznikla také kniha dr. J.L. Whittona a J. Fishera Život mezi životy, zabývající se existencí a projevy duše mezi dvěma vtěleními

- anglický okultista narozený roku 1955
- tři týdny před Manningovým narozením utrpěla jeho matka silný zásah elektrickým proudem
- v jedenácti letech se u něj začaly projevovat neobyčejné schopnosti, byl středem aktivit tzv. poltergeista, díky čemuž byl dokonce vyloučen z internátní školy, neboť v jeho okolí neustále létaly nějaké předměty a pohyboval se nábytek
- v šestnácti letech tyto jevy ustaly, ale objevila se schopnost automatického psaní v jazycích, které neovládal, např. slavných mistrů jako byli Albrecht Durrer, Francesco Goya nebo Pablo Picasso
- když roku 1974 uviděl v televizi Uriho Gellera, ohýbajícího lžičky, zkusil to také a měl okamžitě úspěch
- v sedmdesátých letech byl společně s Gellerem podroben mnoha zkoumáním, při nichž se mj. zjistilo, že v jeho přítomnosti vykazují elektronické přístroje nevysvětlitelné chyby
- Manning při jednom z pokusů, prováděných americkými vědci, dokázal např. zabít rakovinné buňky ve skleněné baňce soustředěním a přikládáním rukou
- dokázal také uklidnit nebo naopak rozrušit křečky, nacházející se v jiné místnosti pouze tím, že na ně myslel
- později se Manning začal plně věnovat léčitelské praxi, v níž dosahuje pozoruhodných výsledků